Štědrý den ve Vídni

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Z Brna do Vídně je to kousek a jezdívám tam velmi často za příbuznými. Tentokrát jsem tam strávila Štědrý den. Obloha byla téměř azurová a silný ostřejší vítr mi nezabránil, abych se vydala na procházku chrámy a chodila davy, které hovoří měkkou němčinou, kterou miluji stejně jako češtinu.

Bohužel mi zima zabránila v tom, abych šla navštívit hrob Ludwiga van Beethovena, ale postála jsem před domem, kde Mozart skládal Figarovu svatbu. Milovaná hudba a krásné pamatováčky na příležitostné konzerty v Česku. Vídeň je krásná, má nádherné nábřeží Dunaje, je krásná svými monumentálními stavbami, je svatá vším, co je v ní uloženo, je to kousek toho, co je ve mně uloženo, ale Praha, Praha to není …

Uložili to do nás …

Když stanu na Novotného lávce a dívám se do řeky, tak slyším jemné tóny Smetanovy Vltavy a zmocňuje se mne zvláštní stav z doteků země, která v sobě nese ostatky minulých dob a generací, které se na jejím duchu podíleli. Já vím, že krásy gotiky padly za oběť revolucím, které se naší zemí přehnaly. Ale když nad tím tak vším přemýšlím, v dějinách naší země máme živoucí gotiku, která svými myšlenkami, pokrokovými a nesmrtelnými. sahá do nebes a přesahuje i naši dobu, přátelé!Zachovaly se gotické písně, básně a spisy, nad jejichž hloubkou i dnes zůstává rozum stát, je vepsána do kamene i do paměti, takže jinak nedáme, než že Karel IV. byl Otec vlasti. Jestli si myslíte, že zase přeháním, tak věřte, že mé hledání pokladů v české minulosti má ten výsledek – obdiv, lásku, dojetí a víru ve věci budoucí. A tak, v hudbě, obrazech a umění, které jsou uloženy do expozic, je výzva k zamyšlení nad sebou samotnými a hleděli na svou historii s pokorou nám tak vzdálenou, ale i to má svůj důvod.

Výzdoba hlavní třídy ve Vídni

Bylo to úžasné, když se setmělo a do ulice visely světla a lustry, v nichž se mihotala barevná světla. V tom chladu se sem tam ozval zpěv v italštině a němčině. A Vídeňáci nesli na ramenou své děti a usmívali se, i když vánoce slaví o den později, než my. Nikam nespěchali. Nechávali se okouzlovat magickými světly, které ozařovaly starodávnost ulic a domů, v nichž sídlil kde kdo, na koho mohou být pyšní. Tato velkolepá kaskáda světel a překrásných proměn odvracela pohled od obchodů, které nabízejí krásné zboží významných značek, ale byly zavřeny.

Kavárna

Přemožena chladem a touhou po šálku kávy jsem si vybrala kavárnu, která byla nacpána lidmi s dětmi. Podávaly se tam teplé pudingy, zákusky, jak se znám ze starších kuchařek a hrála tam hudba. Kouzelný interiér působil trochu starodávně. Lidé seděli v boxech a tiše se bavili. Usmívali se na sebe a personál byl ochotný a také usměvavý. Ale vznáším kritiku nad nabídkou káv, protože v jejím seznamu nebyla má oblíbená turecká káva. No jo, holt cizina! Tak jsem vysvětlila slečně servírce, co myslím tureckou kávou a když pochopila, tak se na mne s takovým zvláštním úsměvem podívala a řekla, že takové kávy oni nejen nepijí, ale ani nepřipravují. Takže, zase česká specialita. Musela jsem si vybrat asi z dvaceti káv, které kavárna nabízí. Ale já si říkám pořád, turek je turek! Vzpomínám si na návštěvu v Italii, kdy jsem dostala chuť na kávu a turka tam také nevaří.

Před odjezdem jsem se ještě jednou prošla kolem chrámů a řeky. Na svatého Štěpána tam jedeme na večírek. To už nebude o procházkách a já si beru sebou varnou konvici a dózu s „kafem“, abych si někde v ústraní, až se nóbl společnost bude bavit, udělala to své turecké. Ale jinak se těším na koncert i tanec, o kterém budu ještě vyprávět. Jó, Vídeň, říkám si, inspirativní, monumentální, pamětihodná, slavná a úžasná, to ano. Ale Praha, přátelé, Praha to není …

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet