Důchodce a duchovní život – Buď a nebo

Autor článku: František Benda Již velice dávno si různí myslitelé na mnoha místech našeho světa všimli, že všechny fenomény, ať již poznané vlastní zkušeností nebo ty, které vstoupily do naší mysli jako výsledek umělých konstrukcí, mají dvojí tvářnost. To je přijímanou a odmítanou, vítanou a nežádoucí.

Život pak připomíná cestu, kde na obou stranách se nacházejí dvoustranné reklamními štíty, jejichž obsahy si navzájem odporují. Některé se nám na ní prostě líbí a souhlasíme s nimi, jiné nikoli. Těm se pak snažíme co nejlépe vyhnout.

To, že se nám jedna strana líbí a vyhýbáme se té druhé, určuje směr našich dalších kroků jak v myšlení, tak v konání. Víme sice, že odvrácená strana nezbytně existuje, ale nejen že jí nevěnujeme ani tu nejmenší pozornost, nýbrž dokonce se jí raději straníme. Skoro to připomíná pud sebezáchovy. Jak snadno se ale v tomto primitivním přístupu můžeme mýlit!

V zájmu zrovnoprávnění obou stran a pro správné pochopení toho, co bychom potom rádi považovali za skutečnost, je nutno vzít v potaz i stranu dříve odmítanou a přisoudit jí v našem světě právo na existenci (ve svém vlastním světě ji už dávno nezadatelně má). Tedy nikoli odmítat, nýbrž snažit se pochopit její svět a náležitě jej tolerovat.

Problém vlastního myšlení se tím značně zkomplikuje, neboť musí být přijímány a uznávány i pojmy dříve považované za téměř nekrofilní. Takový postoj si může dovolit pouze osobnost povznesená nad světské vazby a nad jejich důsledky v praktickém životě. Tedy nic pro běžného člověka. Ten se musí držet pěkně při zemi a nějaké avantýry, ve kterých se ani moc nevyzná, si musí předem prostě odřeknout.

Snadno si můžeme představit cestu mezi řadou různých reklamních štíty, které se snaží vnutit nám to či ono. Pokud se nerozhodneme nevěnovat jim žádnou pozornost, snadno nás přinutí alespoň k přemýšlení, jestli s nimi souhlasíme, nebo je striktně odmítneme. Taková cesta snadno vnese do naší mysli řadu problémů; ne vždy je totiž chápeme natolik, abychom se jejich nabídkou nějak vážněji zbývali. Pokud se v nich nevyznáme, snadno dospějeme k pocitu přesycení z nezvládnutelného množství dojmů. Zvláště starší generace převážné většině, navíc předkládané v anglickém, nebo moderním technologickém jazyce, prostě nerozumí, takže pro ně je podobná reklama naprosto bezcenná.

Má-li se k tomu navíc přijmout ještě i druhá, zatím odvrácená nebo aspoň opomíjená strana informací, dojem dokonalého chaosu se zcela naplní. Navíc s touto nově přijatou, zatím odvrácenou stranou nejsou žádné zkušenosti z minulosti.

Má-li se člověk, nezkušený v duchovních pochodech, s takovou dusivou situací vyrovnat, musí sáhnout po nějakém řešení, které se zatím v jeho mysli ani nemihlo. Jen takové je schopno navodit jakousi rovnováhu. Staré způsoby myšlení se zcela zřejmě neosvědčily, takže proč je znovu opakovat?
Odmítneme-li z dvoustranné nabídky pouze stranu jednu, znamená to, že jsme přijali druhou, opačnou. Jestliže říkáme „ne“ špatnému, přijímáme dobré. Řekneme-li totéž dobrému, přijímáme špatné. Takový postup je potom zdrojem přemnoha následujících myšlenek a z nich pocházejících zmatků. Neboť co je do myšlenky, která nevyústí v nějaký čin?

Sledujeme-li potom takové omezení myšlenkových pochodů (pokud k němu přistoupíme a dosáhneme v něm uspokojivých výsledků), musíme se dokázat odpoutat od prostředí, které takový postup, tj. neustálého posuzování „co ještě ano a co již ne“ vyžaduje. Nabízí se jediná cesta, a to: ani to, ani ono.

Odmítnutí dobrého současně se špatným znamená odmítnout v prvé řadě emoce, které jsou jimi vyvolávány. Teprve jejich odmítnutí dokáže nezapříčinit myšlenky, které jinak po nich následují a brání nám v poznání pravé skutečnosti.

Autor: František Benda, Foto: Internet