Důchodce a duchovní život – Projevy přírody

Autor článku: František Benda Příroda si žije svým vlastním, zcela samostatným životem. Člověk není její pán, nýbrž pouhá její součást, a to velmi lehce zranitelná.

Zvířata a rostliny, jmenovitě některé druhy, mají mnohem větší životnost. Člověk se domnívá, že má privilegované postavení pouze proto, že mu jeho myšlenkový aparát umožňuje vyšší přizpůsobivost než jiným tvorům. Spíš toho ale zneužívá, než využívá. Biologická rovnováha, dosažená v některých uzavřených celcích, kdy druhy, na sobě navzájem závislé, nikdy nepřekročí počty, které by vedly k jejich fyzickému zániku, není u lidí pozorovatelná. Spíš se dá nalézt její pravý opak – pokrok je nacházen ve vzájemném vybíjení.

Projevy života přírody jsou velice pestré; některé jsou pouze fyzikálními důsledky činností jejich částí (šumění větru, dunění bouře, burácení moře), jiné slouží k udržování existence a podpoře rozmnožovacího procesu (barva a vůně květin, hlasové projevy zvířat).
Tvary přírodnin jsou dány buď vnitřními zákony růstu nebo dlouhodobým působením nezávislých vnějších vlivů.

Jakkoli se v těchto nepřeberných možnostech obtížně hledá nějaký jednotící prvek, jejich zdánlivá neuspořádanost působí na lidskou mysl konejšivě a blahodárně. Blahodárně natolik, že se k nim rád utíká ze svého zdánlivě dokonalého, proorganizovaného světa pro útěchu a odpočinek. Některými částmi se rád obklopuje nebo si je přivlastňuje jako součást svých příbytků. Předstírá přitom, že jim projevuje blahosklonnou sympatii, přesto že je to on, kdo jejich přítomnost a nenápadné působení potřebuje.

Člověk se ale nechová příliš jako nedílná součást přírody. Zabydluje se v ní po svém, a snaží se jí využít pro své – někdy velice krátkozraké – zájmy co nejvíce. V mnohém se jí ale snaží přizpůsobit. K využití kteréhokoliv vlivu je ale nutno nejdříve poznat jeho vnitřní stavbu a zákonitosti, kterými se řídí, a teprve pak jej zjemňovat nebo prodloužit do končin, kam by se bez přispění člověka nikdy nedostal.

Kromě těchto – víceméně snadno – využitelných vlastností ale existují ještě jiné, buď zcela bez, nebo pouze s malým praktickým významem, jejichž napodobení ale může hrát v životě člověka významnou roli. Nelze je zkopírovat zcela přesně, ale o to se většinou ani nestojí. Bereme si z nich pouze tu část, která je napodobitelná a dá se snadno přizpůsobit lidským potřebám. Že se při tom původní tvárnost buď deformuje, nebo zcela vytratí, není považováno za příliš velkou ztrátu. Hodnotí se především praktický význam.

Co se v přírodě vyskytuje jen velice zřídka, ale zato v lidské tvorbě převládá, je symetrie a geometrické tvary. Nejen že se dají poměrně snadno vyrábět, ale lidskému oku do jisté míry i lahodí. Pouze ve výjimečných případech je symetrie či geometrie záměrně narušována, a to zpravidla za tím účelem, aby pozorovatelným vybočením ze zvoleného normálu vzniklo jakési vnitřní napětí. Jinak jde o zjednodušování toho, co vidíme, aby to usnadnilo naše chápání. Oblaka ovšem nejsou ovály, hory kuželi a stromy koulemi, jak bychom je rádi viděli. Lákají a poutají nás právě svými odchylkami od těchto námi vykonstruovaných tvarů.

Zjednodušování je dalekosáhlé. Žádný z nepřehledné škály přírodních zvuků se nedá vtěsnat do hudební stupnice o několika málo tónech, a přece oba, jak zvuky přírody, tak námi vytvořená hudba našemu sluchu lahodí (alespoň většinou). A navzájem téměř nejdou napodobit.

Také v oblasti vůní jsme se zmocnili pouze těch nejvýraznějších, které nějak významně zasahují naše čichové orgány, ať už připomínkou některých rostlin nebo spojením se známými emocemi.
Příroda si žije svým vlastním životem, jehož některé složky jsme schopni registrovat svými smysly. Něco jsme od dní převzali, něco pouze odpozorovali, ale velmi mnohé rozšířili a vylepšili. Vytvořili jsme tak vlastně ještě jinou, paralelní přírodu, kterou se té původní snažíme vnutit, bohužel ne vždy ve prospěch obou.

Autor: František Benda, Foto: Internet