Důchodce a jeho pohled

Autorka článku: Marie Adámková Jsem také důchodce (63 let) – a pracující. Mnohokrát jsem už chtěla odejít a věnovat se vňoučátkům – ale zatím mě přemlouvají – kdo by odolal?

Pracuji stejně, jako ostatní, když je potřeba, na rozdíl od mladých s rodinami se mohu zdržet, odevzdávám všechny povinné dávky stejně jako ostatní, měli bychom mít nárok na stejné zacházení. Současně se zrušením slevy daní pro důchodce odsouhlasila vláda a následně parlament solidární daň. Pokud jsem to správně pochopila, budou ji platit poplatníci s příjmem nad 48-mi násobek průměrného platu. S dosavadní rovnou daní 15%+7% to bude 22 % (a ne z celého základu daně).

V době před rokem 2008, by poplatník při tomto příjmu platil daň odpovídající 35% (rozloženě 12-47%), zatímco důchodce, s příjmem 15.000 korun měsíčně platil daň odpovídající 20% a dnes, při rovné dani a zrušení slevy na poplatníka to bude dělat rovných 28,8%. Proto také, jak je zřejmé z důvodové zprávy ke změně daňových zákonů v roce 2008, kdy se zaváděla rovná daň, proto byla pracujícím důchodcům sleva na dani přiznána jako všem ostatním poplatníkům. Aby nebyli znevýhodněni. Že zabíráme mladým místo? Proč mladí pracují tak, že nám důchody nestačí? A měli by si zvykat, za chvíli jim na židlích budou sedět 65-tníci úplně normálně a dokonce z donucení.

Proč komu leží v žaludku nízké penze k výdělku, průměrná penze je asi 11.400,- měsíčně i s těmi vysokými (a je to ne dar – ale oprávněná výplata celoživotně placeného penzijního pojištění !) a dělá co může, aby je likvidoval, to mi nejde do hlavy.

Tak si myslím, že maminka Kalousková udělala zřejmě kdysi někde zásadní chybu ve výchově a pak také to, že důchodci jsou skupina, o níž se ví, že bude sice plakat, bude nadávat, ale smíří se, budou více šetřit a nikdy se nedokážou sjednotit k nějakému činu. A tak to všechno projde s minimálními šrámy a je to vlastně tutovka.

Zaplatit právníky pro stížnost k ústavnímu soudu není problém pro někoho, kdo má 100 tis. měsíčně, ale je to problém zásadní pro toho, kdo má 10. nebo 15.tisíc se vším dohromady. To, co se děje, mě štve tak moc a jsem tolik přesvědčená o diskriminačnosti zákona, že bych do ústavní stížnosti šla. Ale muselo by nás být víc, abychom dali peníze na právníka. Spojit se třeba se svazem seniorů, aby to zastřešili. A spěchá to. Stížnost se může podat do 60-ti dnů, kdy jsi se dozvěděl (nejpozději do roka). Já se to dozvěděla až při lednové výplatě. Předtím jsem se domnívala, chybně, že jde o návrat k původnímu zákonu a jde jen o odpočet ze základu daně. To jsem byla ochotna, vzhledem k těm mladým a k té solidární dani, ještě překousnout. Ale našlo by se nás víc?

No, jestli se nenajde, stejně nejsme bezmocní. Víte co máme? Každý z nás má 1 volební hlas a pracujících důchodců -starobních je asi 180 000, to je asi 3% všech volebních hlasů, kdyby účast byla 100% – a někteří mají i partnery, kterých se problém také dotýká. Nevím, jestli si to všichni politici uvědomují, ale měli by to vědět.

Nečte to někdo, kdo ví něco více? Nepodal už někdo stížnost? Je to už dlouho, mohl by. Děkuji za odpověď.

Autor: Marie Adámková, Foto: Internet