Moje rodina – Mareček

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Můj o dva roky starší bratr Karel, který zemřel v roce 1979, měl syna Marka, který se narodil 13. srpna 1969. Marta, jeho maminka, se s Karlem rok na to rozvedla a já se jí nedivila. Na Karlovu omluvu musím říct, že už byl v té době nemocný a nezvládal toho víc, nejenom manželství.
Nicméně jsem přišla o švagrovou, kterou jsem měla ráda jako sestru, a o ročního synovce. Bylo mi dvacet, byla jsem hrdá na to, že jsem švagrová a teta a najednou byli oba pryč…

Naposledy jsem Marečka viděla v polovině osmdesátých let, bylo mu v té době kolem patnácti, Marta se podruhé vdala, narodil se jí Lubošek, znala jsem i jejího manžela. A potom… je to hanba, řeknu vám, ale potom jsem Marečka neviděla pětadvacet let a přitom bydlí kousek od Kolína.
Často jsem na něj vzpomínala, věděla jsem, že se oženil, má děti. Před rokem jsem si řekla, že vzpomínání bylo dost, poslala jsem e-mail na obecní úřad ve Svojšicích, oni ho předali Markovi a za pár dnů jsem dostala odpověď od Lucinky, jeho manželky.

„… Měli jsme obrovskou radost z vašeho zájmu a hned jsme vyhledali vaše webové stránky, takže o vás už informace máme, tak teď jsme na řadě my, abychom vám něco o naší rodině napsali…“
A tak začaly létat e-maily mezi Kolínem a Svojšicemi. Jeden za druhým. Marek na psaní moc není, psala jsem si a píšu si stále, s Lucinkou, která je v mnohém můj klon.

Vzpomínám si, jak jsem se rozbrečela, když mi napsala, že Marek před lety přinesl nějakou knihu, položil ji v kuchyni na stůl a řekl, to napsala moje teta. Pocítila jsem obrovskou úlevu, že jsem si ho po pětadvaceti letech našla, protože on na mě nezapomněl, stejně jako jsem na něj nezapomněla já.

Loni v srpnu mu bylo čtyřicet a já přijela na oslavu.
„Opovaž se mi vykat,“ volala jsem na něj od vrat, když jsem ho po pětadvaceti letech zase uviděla, a on šel ke mně, vypadal jako můj mladší bratr František, řekl, ahoj, teto, dali jsme si pusu a bylo to, jako bychom se viděli včera.
Po letech jsem se sešla i s Martou, seděly jsme vedle sebe jako dvě sudičky, nespouštěly jsme z Marka oči, a vzpomínaly na dobu, kdy u nás oba bydleli.

„A pamatuješ se, Marto…“ „A Ireno, tys tehdy…“ „A jak to bylo, když…“
Teta ve mně může být spokojená. Marek má s Lucinkou Michala (moje krevní skupina), Marcelku (je mi podobná a také píše!!!) a Marečka (je podobný Karlovi). Také jsem znovu našla Martu, jejího manžela Luboše a jejich syna Luboše.
A jestli si teď někdo řekne, sakra, vždyť já tu naši tetu… strejdu… sestru… bratra… neviděl už pěkně dlouho, co kdybych tam zajel, tak jsem tuhle Fuchsovinu nepsala zbytečně
.
Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12