Moje rodina – Střecha

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Celý den to pro mě byla hlavní zpráva v novinách.
U Velkého Meziříčí ve směru na Prahu přebíhaly dálnici tři dívky, dvě čtrnáctileté a jedna dvanáctiletá. V neděli večer, kdy jezdí spousta aut. Dvě školačky na místě zemřely, třetí vyvázla bez zranění. Prý to byla hra na železného rytíře.
Kdo stihne před autem utéct, je rytíř.
Nebo mrtvola.

Když jsem se o tom dozvěděla, hned mě napadlo, jak to, že rodiče neví, čím se jejich děti baví? Ale hned jsem se všem rodičům, které kdy potkalo podobné neštěstí, omluvila.
Něčemu takovému se totiž nedá předejít.

Bylo to v roce 1960. Mému staršímu bratrovi bylo dvanáct a mně deset. V kuchyni seděli naši rodiče a babička, povídali si, a my dva jsme si hráli s tříletým bráškou Františkem.
Pozdě odpoledne přišli za bratrem čtyři kamarádi a on šel s nimi na chodbu, kde si něco domlouvali. Pak nakoukl do kuchyně a řekl, že si budou hrát chvíli na schodech.

V domě, kde jsme bydleli, byly široké dřevěné schody a my po nich jezdili na rozložených krabicích od bot. Šla jsem si hrát s nimi. Jezdili jsme z prvního poschodí do přízemí, pak z druhého poschodí a nakonec jsme vylezli na schody od půdy. Když už jsme byli až tam, vlezli jsme na půdu a pak i na střechu.

Bylo nás šest. Seděli jsme vedle sebe na ostrém hřebenu střechy, koukali na tmavé nebe, a nikdo z nás si neuvědomil, že by stačil jeden neopatrný pohyb, sjeli bychom po šikmé střeše k okapu, spadli přes něj a z výšky třetího poschodí se rozplácli dole na dvoře.

Určitě bychom pád nepřežili. A určitě by nespadl jenom jeden z nás. Seděli jsme tam namačkaní na sebe jako kuřata. Kdyby padal jeden, spadli bychom všichni.

Za chvíli jsme prolezli vikýřem zpátky na půdu, kluci se s námi rozloučili a my šli domů.
V kuchyni bylo příjemné teplo, František se houpal v dřevěných kohoutech, rodiče s babičkou si pořád povídali a vůbec netušili, že jejich dvě děti mohly být mrtvé.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12