Důchodce a duchovní život – Samuel a zlo

Autor článku: František Benda „Říkají o tobě, že prý jsi moudrý, Samueli“, obrátil se na známého mudrlanta jeden jeho známý. „Pověz mi prosím, proč je na světě tolik zla!“

„Řeknu ti to takhle“, usmál se oslovený. „Představ si, že vezmeš větší nádobu, naliješ do ní vodu, přisypeš cukr, k tomu přidáš nějaké sladké ovoce, které jsi předtím rozdrtil na kaši, a do toho ještě vmícháš kvasinky. Vše důkladně promícháš, láhev převážeš plátýnkem, a uložíš někam na teplé, chráněné místo.

Potom můžeš popustit uzdu své fantazii. Můžeš si třeba představit, jak se molekuly jednotlivých ingrediencí navzájem mísí, některé spojují, zatímco jiné naopak odpuzují, jak se vytvářejí místní shluky a vše se ještě navíc chemicky přetváří. Jsou tam přece molekuly všech těch částí v různých formách – zrníčka, slupky, různé nečistoty. Směs se přitom zahřívá, bublá, uniká z ní plyn a některé částice, které k procesu už nemají co říci, klesají bezmocně ke dnu. Můžeš přidat i představu, že některé částice mají jakési uvědomění, takže tam může vzniknout něco jako láska, nenávist, přátelství, zrada a ještě řada jiných vztahů.

A také to, co my jsme si zvykli nazývat dobrem a zlem. Dokonce tam může vzniknout něco, o čem nemáš vůbec ani tušení, že by něco takového mohlo existovat. To všechno je ti ale celkem lhostejné, protože sleduješ jiné cíle, které s jejich vnitřními problémy nemají zhola nic společného.

Máš jediný úkol. Občas odebereš do sklenky malou zkoušku – prohlédneš si ji proti světlu, zakroužíš s ní, přivoníš a opatrně ochutnáš. Nesplňuje-li tvé představy, klidně ještě nějaký čas počkáš. A to tak dlouho, až se všechen ten vnitřní kvas a vření uklidní. To ale už v nádobě vzniklo něco docela jiného, než do ní bylo původně uloženo. A o to ti přece šlo, či snad ne?

Takže opatrně oddělíš čirý povrch od hustého spodního kalu a se známou novou kapalinou naložíš dávno známým způsobem.

Nepřipomíná ti to snad něco?
Nebo chceš ještě nějaké další vysvětlení?“

Autor: František Benda, Foto: Internet