Důchodce a duchovní život – Zlaté kapradí

Autor článku: František Benda Jde o velmi starou pověst či snad jen o pohádku. Podává se v ní návod na dosažení něčeho velmi žádoucího: o cestu k pokladu, či o poklad sám, možná ale také o návod na získání onoho zlatého kapradí, uvedeného v názvu. Prostě něčeho, co by nám v našich běžných lidských podmínkách přineslo neočekávané štěstí.

Nejde jen o metodu, ale i o místo a čas jak a kde by se mělo hledat. Jako místo se dříve doporučovalo něco tajemného, nebo obtížně dostupného. Pokud šlo o naznačení cesty, pak se zpravidla zavádělo na popraviště, pohřebiště, opuštěnou skalní sluj, nebo alespoň na křižovatku či rozcestí důležitých cest.
Také doba, kdy by měla být iniciace provedena, je důležitá. Nabízí se filipojakubská nebo svatojánská noc, v případě naléhavé potřeby lze prý vystačit i s úplňkem.

Dychtivému snaživci by nemělo činit potíže překonat tyto v podstatě malicherné překážky, neboť výsledky mají naději vynaloženou námahu posléze bohatě vynahradit.

Pak už zbývá jen podmínka poslední, která je ale zdánlivě nepřekročitelná. Při tomto obřadu je totiž zakázáno myslet na určitou, předem uvedenou věc. V Orientu (neboť i tam se dají podobné snahy vystopovat) bylo zakázáno myslet např. na opici, nebo jinak běžné zvíře, třeba na krokodýla nebo slona. U nás by na ně myslet asi těžko někoho napadlo, takže se zakazuje něco jiného, také celkem běžného, např. nůžky nebo zouvák (pokud dnes ještě vůbec někdo ví, co to bylo a na co se to používalo). Je ale celkem jedno, co se zakáže, neboť zákaz dokáže tento pojem tak hluboko vtisknout do mysli, že prakticky není možno se jej zbavit.

Je tedy cesta ke zlatému kapradí zatarasena? Ale ani zdaleka ne.
Existuje druh lidí, kteří se v rámci své duchovní cesty cvičí v koncentraci myšlenek. Koncentrovat vlastní myšlenky na určitý, předem vybraný předmět, znamená vyloučit myšlenky na vše ostatní, kromě něj. Tedy také nikoli na opici, slona či krokodýla, a tím spíše ne na nůžky či zouvák.
Nejlepší je se při koncentraci ztotožnit s naprostou prázdnotou. S jakýmsi dokonalým mlčením.
Lze věřit různým pramenům, že mnohým lidem se takového soustředění již podařilo dosáhnout. Žádný z pramenů se ale ani náznakem nezmiňuje o současném objevení tajné chodby, o získání zářícího pokladu, a tím méně o zlatém kapradí.

Z podstaty věci totiž vyplývá, že ti, kteří dosahují oné hlubiny mlčení, o světské věci, jako jsou např. nějaké svazující poklady, prostě nemají ani nejmenší zájem. Nic pro ně neznamenají. Poklad, který tak objevili ve své mysli, je pro ně nenahraditelný a s ničím jiným nesrovnatelný. Není už totiž po čem toužit.

A tak si zlaté kapradí dál kdesi roste, aniž by se k němu kdy někdo dostal. Ovšem za zkoušku by to třeba stálo. Kdo ví?

Autor: František Benda, Foto: Internet