Moje rodina – Moje čísla

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Každý máme nějakou neřest. Tu, co vám prozradím na sebe, mám od svých pětadvaceti let.
Tehdy se mi narodil syn Filip, a já jsem z dat kolem jeho narození, vymyslela šest čísel, která od roku 1975 sázím každý týden ve Sportce. Nepočítám, kolik jsem prosázela, protože občas i vyhraju, a navíc, tenhle svůj, poměrně laciný mini – hazard, miluju!

Těším se na středeční a nedělní tah, protože jednou se určitě stanu milionářkou, tím jsem si jistá! Třicet let sázím stejná čísla! To by v tom byl čert, abych konečně jednou nebrala balík!

Ale když to tak vezmu, o peníze mi už dávno nejde. Mám prostě Sportku ráda. Mám ráda těšení se na tah Sportky. Mám ráda povinnost vsadit šest svých čísel na středu a šest svých čísel na neděli.
A kdo tuhle vášeň nechápe, tomu doporučím mnohokrát vyzkoušený recept na spaní!
Když nemůžu usnout, začnu plánovat, co komu z rodiny koupím, až vyhraju a za chvíli usínám s blaženým úsměvem…

Asi před osmi lety jsem ráno pospíchala na vlak, a na poslední chvíli jsem vyhazovala z peněženky zbytečné papírky. Co mám koupit, kam zajít, co udělat. Vytáhla jsem i staré tikety Sportky, přetrhla je v půlce a hodila do koše.

Ve vlaku do Prahy jsem si uvědomila, že není čtvrtek, jak jsem si myslela, ale středa, a že večer teprve BUDE tah čísel na přetrženém tiketu, který si hoví v odpadkovém koši v naší kuchyni!
Dceři bylo tehdy kolem čtrnácti let, chodila na základní školu (www.6zskolin.cz)
a hodně mi pomáhala. Například pravidelně vynášela koš s odpadky.

Hned jak jsem přišla do Činoherního klubu, začala jsem vytáčet číslo školy. Být to dneska, zachrání mě jedna esemeska, ale tehdy jsem se dlouho nemohla dovolat, nakonec se mi ozvala ředitelna a já poprosila zástupkyni ředitele, aby Ritě vyřídila, ať nevynáší odpadkový koš, až přijde ze školy, že jsem tam něco omylem vyhodila. Ať počká, až přijedu z Prahy.

Později jsem se od Rity dozvěděla, že si ji zástupkyně nechala zavolat školním rozhlasem, že se strašně lekla, co provedla, spolužáci byli také vykulení, a když se v ředitelně dozvěděla důvod poprasku, pomyslela si něco o prdlé mamince…

Když jsem šla odpoledne z vlaku, zastavila jsem se u pana Vidrny v jeho FOTO za mostem, kam chodím svoje čísla sázet, a ujistila jsem se, že tiket, i když přetržený, stále platí.
A doma jsem před Ritou, která si významně poklepávala na čelo, vítězně vytáhla z koše mého přetrženého miláčka.
No a co? Jen si představte, že bych večer vyhrála dvacet melounů! Šla bych pro tiket do peněženky a tiket nikde! Kde ho mám? Kde je? Proboha!
Přetržený a v kontejneru!

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12