Moje rodina – TSU a smailík

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Od osmnácti let jsem psala velké množství dopisů. Byla to moje vášeň. Tedy, abych byla přesná, moje vášeň byla dopisy dostávat! Ale abych je mohla dostávat, musela jsem je pochopitelně nejdříve napsat. Nepsala jsem je svým kamarádům, se kterými jsem se viděla denně, ale dávala jsem si každý rok jeden inzerát. Korespondence s těmi, kteří mi odpověděli, mi totiž většinou vydržela rok.

Někdy jsem se s některými i sešla, v Praze, v Karviné, v Brně, ve Zruči nad Sázavou, některá setkání nebyla tak úplně nezajímavá, jako například s pánem, který měl odjet na dva roky do Indie a chtěl, abych jela s ním, prý tam nebudu mít na práci nic jiného, než se starat o něj a o slona, ale většinou jsem ze schůzek prchala nejbližším vlakem zpátky do Kolína.
Pamatuju si na jeden inzerát, který mi vyšel v Mladém světě, když mi bylo devatenáct. Spisovatelka hledá Zn.: Přítele.

Záměrně jsem nenapsala, kolik mi je. Přišlo mi kolem třiceti odpovědí. Jako prvního jsem vyřadila strašně starého chlapa. Představte si, že mu bylo pětatřicet! Proboha! Takový dědek!
Nakonec jsem ho vzala na milost a rok jsme si skoro denně psali. Byla z toho velká láska, která skončila během jedné minuty.
Pán mi totiž zapomněl říct, že je ženatý a má tři dcery.

V letech mé bohaté, inzerátové korespondence, jsem v dopisech často používala zkratku TSU. Znáte to, někdy něco napíšete, ale protože adresát nevidí, jak se při psaní tváříte, a nemusel by správně pochopit, jak jste to mysleli, musíte to uvést na pravou míru. Dělám si legraci. Nemyslím to tak. To je myšleno jako vtip. Teď se usmívám.
Teď Se Usmívám.
TSU.

A řeknu vám, bylo strašně milé, když mi přišla odpověď a v ní moje TSU! A ne jedno! Pisatel se někdy doslova utusuoval! TSU.

Uteklo pětatřicet let, mám mobil, a když mi přijde esemeska, je to stejné, jako když jsem ve schránce před pětatřiceti lety uviděla bílou obálku, kterou tam hodil náš pan pošťák, s poetickým jménem Kočička…
Bílé obálky ve schránce jsem milovala stejně, jako teď miluju esemesky! Často se při jejich psaní usmívám, ale tentokrát už nepíšu TSU, ale dělám smailíka.
: – ) : – ) : – )
Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12