Vídeňské bonbónky: Unylé odpoledne … díl 3.

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná A vlastně jsou krásné dny, v pozdním létě. Těším se … ne, to jsem nechtěla říci. Celou dobu, co žijeme spolu, než děti odešly z domu, byl klid. A já neříkám, že to bylo zrovna fantastický. Kdysi jsem si dala namluvit, že muž je zázrak přírody a tak se s ním také musí zacházet, všechno brát z rezervou, když je nervózní, protože talent je a na ty se nesmí křičet, aby se nesplašily asi múzy.

Je pravda, že jsem na jeho výchovu nedbala. Ale teď se opravdu ukazuje, že je sice umělec, ale také sebestředný sobec. Napravím ho? A proč? Každý jsme jiný, já jsem upřednostnila jeho zájmy před svými s pocitem, že dělá něco krásného, co já neumím. Kdyby přišel a přiznal se, že to spískal on, a radši nechci vědět, proč, odpustila bych mu to, protože mi připravil horké chvíle úzkosti, že čtverylku nemám šanci zvládnout. Že znovu vypluje můj dávný problém, kdy se nemohu přiblížit k něčemu tak božskému, jako je hudba. Další je to, že zhýčkaní a sebestřední muži mají ošklivé sklony se povyšovat nad ostatní. Ale tak daleko to asi není, utěšovala jsem se. Stejně si to musím promyslet, co dál. Nechci vyvolávat krize, ale tance se nevzdám.

Na břehu řeky Svratky

A tak jsem se vydala na procházku s Baronkou. Nikdo jiný s ní nechodí, jen já, ale všichni se s ní mazlí. Naštěstí má rozum a ví, že musí respektovat svou domácnost a několikrát mne uznala tím, že mi olízla špičku nosu. Ale stejně má ráda i mého muže, protože se na něho směje tím zvláštním výrazem v očích psí radosti a čisté oddanosti. Vydala jsem se po polní cestě, podél řeky. Nikde nikdo nebyl. Myslím, že začíná babí léto, protože ve vzduchu je cítit kouř. Je to přesně ta doba, kdy už už začíná školní rok. Baronka zaštěkala a já zvedla oči ze země. Naproti nám šel můj učitel tance. Byl sám, vedl si pěkného pejska a mával na nás.

„Tak tomu říkám šťastná náhoda,“ řekl a tiskl mi ruku a pohladil Baronku po hlavě. Ta se nedůvěřivě dívala na jeho pejska a ten se mu schovával za nohavici.

„Chtěl jsem s vámi mluvit. Všiml jsem si, že váš pan manžel není nijak nadšený naší smlouvou.“

„S tím si nelamte hlavu. On všechno moc prožívá. Naši věc dokončíme. A já vám opravdu zaplatím.“

„Nechme to na jindy, ale chtěl jsem vám říci jednu věc, víte, je mi to trapné …“

Jeho hezké, zářivé a jasné oči se opřely do mých a já jsem se usmála.

„Já to vím. Nebudeme o tom vůbec mluvit. Mně na tom nezáleží. Chci se jen dostat z té pasti a vy mi pomůžete. Myslím, že právě vy to dokážete.“

http://www.youtube.com/watch?v=bXhQNRsH3uc

http://www.youtube.com/watch?v=eEihlLmetuU&feature=related

http://www.youtube.com/watch?v=EcDyo1VhC58&feature=related

„Učím moderní a latinský tanec,“ rozpovídal se, „občas učinkuji i v klubech, člověk si musí vydělávat, když je sám, aby to všechno zvládnul. Rodiče už nemám a jsem sám. Ale když je takový den, jako dnes, jsem šťastný.“

Chvíli jsme šli mlčky vedle sebe.

„Napadlo mne, nevím, zda se vám to bude líbit, že až budeme cvičit čtverylku, označím páry, abyste věděla, jak se máte pohybovat mezi nimi. To je velmi obtížné pro člověka, který má trochu komplikace s orientací. Ale já mám pocit, že je to spíš blok ve vás. Vy tomu vnitřně vzdorujete a to proto, že vám někdo ubližoval. Myslel jsem na to, že bych mohl udělat pokus vám vrátit sebevědomí. Bez toho to nepůjde a brzy, co jste se tak pracně naučila, zapomenete.“

Usmála jsem se.

¦

Doma bylo všechno při starém, tak jsme se s Baronkou dohodly, že si uděláme večerní toaletu, lehneme si, každá do svého pelíšku a budeme se dívat na večerní film. Bylo mi trošku, jen maličko úzko, protože nebylo všechno v pořádku, jak jsem si zvykla i za cenu upozaďování mých zájmů před Mistrovými. Nebyla jsem si dost jistá, jestli to zvládnu, ale musím opatrně. Pokud mne miluje … tak, tím si už vůbec ńejsem tak jistá.

Without you

http://www.youtube.com/watch?v=DeDfPNqEgLQ

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet