Historie známá neznámá – Proč jsi tak svůdné, baroko?

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Historie Evropy, která se odehrává v barokní době, předznamenala osudy Evropy v dalších století. Pokojné a hojné roky vystřídaly nepokoje, úpadek a nakonec ničivá třicetiletá válka.

Část 2 – Cesta dlážděná k Bílé Hoře

První díl tohoto seriálu ukázal, alespoň v určitých obrysech, jak si český národ počínal po důsledcích mocenských snah v Evropě, jejichž vyvrcholením bylo uzavření Vestfálského míru v roce 1648 s jasným vítězstvím Habsburků a které rozhodla  I. světová válka Versailleským mírem (nebo příměřím?)  a změnila svět, který kráčel zvolna k další tragedii – II. světové válce. Moje dedukce, že následky třicetileté války mohly způsobit i tyto dvě další pohromy, není zcela scestná. Někteří historikové to potvrzují, jiní se toho problému příliš nedotýkají. Ale je jasné, že po třicetileté válce nezbylo z původního obyvatelstva Evropy  mnoho lidí. Vraťme se však  do doby počátků budování evropské sjednocené moci.

O politice sjednocení Evropy v 16. a 17. století

Pokud chceme pochopit osudné roky, které vedly k následkům tak tragickým, jako bylo potlačení stavovského povstání v zemích Koruny České, musíme si dát do souvislostí hospodářskou, mocenskou a kulturní situaci. Mnohokrát jsem hledala v pramenech příčiny toho tragického konce v zemích Koruny české, ale nyní jsem se již zorientovala. Alespoň doufám, i když se dá o tom diskutovat do nekonečna. Jedni budou zastávat katolický a druzí protestantský směr. Jistě, že jsem i prozkoumala Kurasovu knihu Češi na vlásku a doporučuji ji jako jeden z možných pohledů. Ale je pravda, že trauma těžké porážky ze sedmnáctého století podle Kurase překonalo staletí a stále to existuje. Dá se však dokázat, že důsledky všeobecného těžkého konfliktu, které znamenaly těžkou porobu, nebyly způsobeny, jak praví Kuras, jen vinou Čechů a jejich neschopnosti vítězit.

Habsburská rodina

Kdo byl mocenským hegemonem tehdejšího světa? Španělsko. Jednoznačně Španělsko a tři generace reprezentované vládou prvních Habsburků, Karla I. (1517-1556), Filipa II. (1556-1598) a Filipa III. (1598-1621), znamenaly vrcholné období španělských dějin charakterizované nadvládou Španělska ve světě. A nesmíme zapomenout na to, že to byli Katoličtí králové. A sňatkovou politikou se v osobě krále Karla I. spojilo dědictví španělské, burgundské a habsburské. Posledně jmenované s sebou navíc neslo i císařský titul.

Malá odbočka do ekonomie

V polovině 16. století byla završena první etapa conquisty v Americe. Španělsko vládlo většině Nového světa. A tato nadvláda způsobila, že rostl počet obyvatel a díky hospodářskému vzestupu nastala i sociální rovnováha, což lze popsat jedině tak, že se lidé „měli dobře“.

Jenže …

Ale rostly závazky v oblasti mezinárodní politiky a to je vždycky nákladná záležitost. Úsilí udržet mocenskou nadvládu vyžadovalo – teď pozor – to je důležité – obrovskou koncentraci duchovního potenciálu a velké oběti ekonomické, které nahrazovaly nerovnováhu mezi materiálními prostředky a vytčenými a splněnými cíli. Trojí vláda a trojí poměr vztahu k Evropě: otevření světového impéria Karla I. (od roku 1519, kdy byl zvolen císařem, znám též jako Karel V.), ústup španělské říše Filipa II. a pacifismus, doplněný nefungující dynastickou hegemonií Filipa III., které doprovázely tři projevy na poli kultury: erasmismus (plodné kontakty se západoevropským humanismem, který se snažil o překonání dobové náboženské a ideové krize prostřednictvím dialogu ve – zmařené – naději na opětné sjednocení křesťanů), novoscholastické myšlení, které znamenalo filosofickou a teologickou doktrínu, na níž byla založena protireformace v době náboženských válek a baroko, charakteristické vyjádřením různých odstínů hispánské duše v literatuře a umění.
Takže rozeznáváme tři fáze všeobecného hospodářského rozvoje ….

rozkvět za Karla I., 
první krize za Filipa II. 
zvrat ve vývoji, který bych pojmenovala zvratem od růstu k depresi za Filipa III.

A další tři fáze ve vývoji a fungování konstitučního uspořádání španělské

monarchie: 
normální stav za Karla I.,
první trhliny za Filipa II.
a projevy krize za Filipa III.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet