Já ti ho upletu zítra metr…

Autor článku: Jana Tesaříková Změny životního stylu jsou rychlejší než dřív. Málokterá vnučka dnes bude babičku přesvědčovat, aby ji naučila třeba hip hop, případně chacha nebo jive. Ostatně ani protislužba v podobě upletení části svetru moc reálně nezní. Co může pojit generace?

„ Mami, představ si, já s Tomovou babičkou o víkendu vařila halušky.“ Sdělovala radostně 21 letá, čerstvě zamilovaná dcera. Matka se nestačí divit. Co se to stalo, že děvče zajímající se spíš o tanec, studium a filmy, je najednou tak nadšené z obyčejné nudné činnosti, jako je vaření. K tomu s babičkou! „ No, ona je hrozně fajn,“ pokračuje v líčení dcera, „ pokecaly jsme o všem možném, byla se podívat na Toma na vystoupení a líčila mi, jaké nové figury dali do kupy. V mezičase jsme si spolu zapálili cígo a já umím další jídlo, hustý ne.“

Tak o tom to je. Moderní babička. Drží krok s dobou a zbytečně nemoralizuje. Netvrdí, že za jejích mladých let bylo vše jinak (to bylo) a lépe (jak se to vezme). Svou moudrost a nadhled nevnucuje, jen dává příklad. A příklady od nepaměti táhnou.

V bytovce o čtyřech patrech mají zrovna v tom nejvyšším nového psa. Štěně, které se ve svých 10 ti měsících velmi živě zajímá o okolí a věci i lidé slouží k tomu, aby si mělo s čím hrát. Protože je pejsek střední velikosti a jeho váha přesáhla 30kg občas svou hravostí způsobí poprask. Svůj zvědavý čenich strká do tašek protijdoucích, kontroluje ruce a vyskakováním se dožaduje pozornosti.

V patře druhém bydlí milá bělovlasá paní. Vypadá přesně jako pohádková babička i s tím typickým milým úsměvem. Postavou drobnější žena, která má v posledních měsících problémy s chůzí. Používá jako podpěru rolátor, do schodů jde s hůlkou.

Občas se na schodech potkají. Navíc většinou tak, že babička jde z ulice a je tedy níž než pes. Majitelka zvířete má pokaždé snahu zastavit a počkat, až babička zajde do bytu. Aby neagresivní, ale živé zvíře nešťastně člověka nepovalilo, neobtěžovalo. Ovšem vždy situace končí stejně. Babička zastaví, mile se usměje a praví: „ Ty si přece hodný pejsek.“ A pes zpomalí a projde kolem snad po špičkách, někdy se jeho hlavy dotkne i jemná ruka seniorky. Krátký okamžik vždy spojí dvě ženy nehledě na dvou generační rozdíl.

Je něco mezi nebem a zemí. Je něco mezi lidmi a zvířaty. Je krásné vnímat, že pohádky stále neztratily platnost.

Autor: Jana Tesaříková, Foto: Internet