Nejenom psí křižovatky

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Když jsem v listopadu 2001 šla vyvenčit naše štěňátko drsnosrstého jezevčíka Athose od Kozího kopce, do zálabského parku mezi školkou a jeslemi, objevila se na druhém konci parku starší dáma s vlčákem. Šel před ní, bez košíku a nebyl na vodítku.
Lekla jsem se. Vlčák se zastavil a pozoroval nás.
„Dejte si ho, prosím vás, na vodítko,“ křikla jsem na dámu, ale ta zavrtěla hlavou a zatočila vodítkem, které držela v ruce.
„Nic nedělá!“
Šla proti mně, vlčák se k nám nebezpečně blížil a naše štěňátko, které jsem na vodítku měla, se k němu se štěkotem vrhlo. Křikla jsem na dámu podruhé.
„Můžete si toho psa uvázat? Tohle je štěně! Nerada bych, aby mu ten váš něco udělal!“
Srdce se mi zběsile roztlouklo. Bála jsem se o Atíka a bála jsem se i já. Když mi bylo šest, kousl mě do ruky pes sousedů, kterého jsem chtěla pohladit po hlavě a od té doby mám před psy respekt.
„Už jsem vám jednou řekla, že nic nedělá,“ odsekla dáma a šla dál. Táhla jsem Atíka pryč, vlčák nás pár metrů doprovázel a pak se líně vrátil k dámě, která náš ústup vítězně pozorovala.
Od té doby jsme se v parku občas potkávaly. Občas proto, že jsem tam přestala chodit kolem osmé hodiny, kdy tam chodila ona, a když jsem ji tam uviděla v jinou hodinu, radši jsem se s Atíkem vrátila.
Ale i tak mezi námi docházelo ke konfliktům a několikrát jsem dokonce vytáhla mobil a vyhrožovala jí, že zavolám městskou policii, protože má mít psa na vodítku – to bylo v době, kdy začala platit vyhláška, která to nařizovala. S dámou to ani nehnulo. Měla jsem jí plné zuby a ona mě také.
Náš Athos rostl a nenechal si od svých soukmenovců nic líbit. V případě, že psí kámoš byl daleko větší než on, startoval po něm radši předem, i když ho ten druhý většinou ani nezaregistroval.
Pořád jsem ho vodila na vodítku, protože se z něho stala hyperaktivní, tvrdohlavá, neposlušná a rozmazlená jezevčí potvora, která by mi okamžitě pláchla a pravděpodobně by skončila během několika minut pod autem, a starší dáma pořád chodila se svým vlčákem bez vodítka a bez košíku.
Když jsem nedávno vešla s Atíkem do našeho parku, zase jsme se tam potkaly. Kolem nás v tu chvíli procházel soused z našeho domu se svým psem a Athos se na něho vrhl. Oba víme, že z neznámých důvodů nemá jeho psa v lásce, takže jsme s tím počítali, já Athose strhla zpátky a soused nás v bezpečné vzdálenosti obešel.
Koupila jsem u pana Váni noviny a vraceli jsme se zpátky. Dáma stála na chodníku před parkem s panem Kmochem, majitelem realitní kanceláře Garancie, který bydlí naproti a její vlčák ležel u ní.
Za těch několik let nepřátelství jsem už věděla, že je to starší fena, která by našemu milovanému Atíčkovi pravděpodobně opravdu nic neudělala, nicméně jsem se chystala, že arogantní dámu radši obejdu, ale než jsem stačila přejít na druhý chodník, vlčice nás uviděla.
Postavila se a netvářila se přátelsky. Athos zvedl ocas a já věděla, že je zle. Oba psi si možná v tu chvíli uvědomili, že se jejich paničky nemají v lásce a rozhodli se, že si to za ně jednou a navždy, vyřídí soubojem.
Vlčice se s vrčením rozeběhla k nám, byla samozřejmě opět volně, a Athos, samozřejmě na vodítku, se vrhl s vrčením proti ní. Dáma se zděsila, a rychlostí, která převálcovala rekord Jarmily Kratochvílové, se vrhla za vlčicí, dohnala ji kousek před námi a chytila ji za obojek.
„Držte si ho, prosím vás,“ křikla na mě a v hlase měla strach. „Já před chvíli viděla, jak málem pokousal toho psa!“
„On by jí nic neudělal,“ ucedila jsem a hrdě jsme s Atíkem vešli do našeho parku…
28. 6. 2006
P. S.
Dopsáno v dubnu 2010.
S panem Kmochem, o kterém se v této Fuchsovině zmiňuju, se známe víc jak třicet let, máme stejně staré syny, a nedávno jsme se spolu sešli ve Sdružení ZMĚNA pro KOLÍN, se kterým se v Kolíně chceme zúčastnit komunálních voleb na podzim 2010.
Pokud byste nám, Kolíňáci, chtěli dát svůj hlas, a chcete se o nás něco dozvědět, tak vše o našem sdružení najdete na www.zmenaprokolin.cz.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12