Nový mobil

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Jednou ráno jsem se rozjela za maminkou do Žlebů. Vezla jsem jí nový mobil, protože do starého jsme už nesehnali baterii a není nic horšího, než nedovolat se své čtyřiaosmdesátileté mamuně jenom proto, že má mobil už zase vybitý.

Rita mi napsala vysvětlující komentář k jeho provozu, a já začala se školením, hned jak jsem se nadechla maminčiny vůně fialek, která je pořád stejná jako v mém dětství.

Seděly jsme metr od sebe a já jí volala ze svého mobilu a učila ji přijímat hovory na mobilu novém. Pak jsem ji učila, jak má volat. Také jsem jí ukázala, jak se dostane k číslům na policii, hasiče a záchranku.

„Mami, stát se může cokoli! Takhle si najdeš číslo, které budeš potřebovat. Zmáčkneš VOLAT. A když se dovoláš, řekneš jméno, a kde bydlíš.“
Maminka se na mě nechápavě podívala.
„Irenko, já myslela, že stačí, když jenom zavolám a oni už budou vědět, odkud volám!“

A pak, že staří lidé nejdou s dobou!
„Mami, máš pravdu, něco podobného už existuje, ale na to nejsi tady ve Žlebech napojená, takže musíš říct, kde bydlíš a co potřebuješ.“

Školení pokračovalo dál. Protože si mi stěžovala, že jí občas o víkendu volá jedna příbuzná, která má volání zadarmo a unavuje ji drby o ostatních příbuzných, a vždycky ji rozčílí, chtěla jsem ji naučit, jak hovor s ní přerušit. To se jí zdálo složité.

Tak jsem udělala malou změnu v KONTAKTECH.
„Mami, když ti bude mobil zvonit, vezmi si brýle, podívej se, kdo volá, a když tam uvidíš POHROMA, tak to je Marie! A ty uděláš co? Nezvedneš to.“
Maminka spokojeně přikyvovala.

„Pohroma je Marie, to nezapomenu. Ale Irenko, ona mě někdy i vzbudí, když si zdřímnu po obědě, pes začne štěkat a já se leknu.“

Tak jsem jí řekla, ať mobil schovává do peřiňáku. Kdyby POHROMA zavolala, až bude spát, nebude to slyšet!

„Mami, a já tě budu nabíjet. Až budeš mít nízký kredit, tak tě nabiju. Nemusíš chodit na poštu.“ Vytáhla jsem nabíjecí kupón a názorně jsem jí všechno předváděla.
„Objeví se ti tam tohle… a ty musíš mobil vypnout… vypneš ho a …“ Pokračovala jsem ve školení a maminka snaživě přikyvovala. „… a pak musíš dát PIN.“ Maminka znehybněla.
„A kdybys PIN náhodou třikrát spletla, tak tady ti Rita napsala PUK a…“
„Irenko, a už dost!“ Hodila mobil na stůl a chytila se za hlavu. „Už se mi z toho motá mozek! Pojď, uděláme si kafe!“

Když jsem druhý den, na konci televizních novin, koukala na medvědí dvojčátka, kterým ZOO hledá jména, napadlo mě, že by se mohla jmenovat PIN a PUK.
17. 5. 2006
P. S.
Tuto Fuchsovinu věnuju mé mamince, Ireně Tvrdíkové, která bydlí se svým vnukem

Erikem v jeho domečku ve Žlebech. A děkuju všem hodným sousedkám a laskavým sousedům, kteří jí obětavě pomůžou, když něco potřebuje.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12