Černý den pro Husovu ulici

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Narodila jsem se 22. června 1950 v Kolíně, v Husově ulici č. p. 49, v prvním patře, v pokoji, který měl okna na pavlač. Dva roky před tím se ve stejném pokoji narodil i můj bratr Kája, ale s nejmladším Františkem už musela maminka v roce 1957 do kolínské porodnice.

Milovala jsem ten dům! Měl nádherné dřevěné schody, po kterých jsme sjížděli v papírových krabicích, měl výklenek na schodišti v prvním poschodí, ve kterém dřív stával svatý, když se maloval pokoj, kde jsme se s bratrem narodili, našli jsme zbytky namalovaných andělíčků, a v jednom sklepě byla zazděná tajná chodba, kterou mniši používali k schůzkám s mnichy z jiných klášterů. Chtěli jsme ji s Kájou prokopat, ale než jsme se k tomu odhodlali, vyrostli jsme.

Tušíte správně, co vám chci říct! Ano! Narodila jsem se v bývalém mužském klášteře! Od chvíle, kdy jsem začala mluvit, jsem to každému říkala.
Můj rodný dům je bývalý mužský klášter!

Našla jsem po celém domě desítky maličkostí, které tomu nasvědčovaly a všichni, komu jsem je při prohlídce ukazovala, byli mým výkladem nadšení! A nejenom to! Oni mi věřili!
Vodila jsem tam spolužáky, kamarády, herce z kolínského divadla, dokonce i mí nápadníci, kteří si mysleli, že mě v chodbě domu budou líbat, si museli nejprve vyslechnout přednášku o bývalém mužském klášteru!

A pak se to stalo. V srpnu 2006, při kolínském posvícení, které se slaví na svatého Bartoloměje, mě potkala tragédie. Vzpomínky na můj rodný dům, kde kdysi býval mužský klášter, lehly popelem, a když vám řeknu, že za to může seriózní kolínský archivář Jaroslav Pejša, kapacita ve svém oboru, nebudete tomu věřit, ale je to tak!

Bylo posvícenské pondělí a já seděla s panem Fuchsem na kolínské Skále, s výkvětem kolínské kultury. Kromě jiných kulturních výhonků tam byl například mystický guru Kim, sochař Jarda Hylas, kulturní atašé Radek Tomek a také archivář Jaroslav Pejša.

Jen tak mezi řečí jsem utrousila, že kdyby na druhém břehu Labe nestály domy, viděli bychom můj rodný dům, číslo popisné 49, v Husově ulici, kde byl dřív mužský klášter.
Jaroslav Pejša se právě bavil s panem Fuchsem, ale uslyšel mě, letmo se ke mně natočil a jen tak, mimochodem, utrousil.

„V Husově ulici nikdy žádný mužský klášter nebyl.“
Chápete to?! Dala jsem mu dva dny na rozmyšlenou, ať si udělá v archivu pořádek, ale když jsem tam za ním ve středu přišla, dal mi okopírovaný cár papíru, kde bylo, kromě jiného napsáno, že…
„…Skrovničký někdy domek č. 49 za války třicetileté spustnul na hromadu kamení…“
Pak tam ještě byla historie domu, samozřejmě ani zmínka o mniších a… škoda slov.

Zbořil mi dějiny! Zničil moje dětství! Ale kdyby jenom to! To totiž není všechno!
Moje další zkušenost s kolínským archivářem Jaroslavem Pejšou je stejně tragická! Čtěte dál a dáte mi za pravdu!

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12