Co takhle výlet do Londýna?

Zdroj: Lucie Šebestová Miluji Anglii, její hlavní město je zvláštně nonšalantní. Můj první dojem z Londýna byl prostý, unavený a trochu zšedlý (asi tím počasím), ovšem postupem času mi přirostl k srdci. Stačí se jen rozhlédnout kolem sebe.

Tato metropole žije milým tradicionalismem, který se ale nebojí rozčeřit punker se svým „čírem“, nebo motorkář v kožené bundě s nápisem Harley Davidson. Také se může zdát, že je Londýn na první pohled velmi uspěchaný, ovšem záleží jen na tom, najít si v této barevné spleti kultur a různých jazyků své vlastní tempo. Na jednu stranu zde neustále pobíhají manažeři s kufříky a s permanentně přilepeným mobilem na uchu. Ovšem na stranu druhou proti nim pochodují velké skupiny uvolněných turistů, kteří si jednoduše vše užívají s fotoaparátem v ruce. A přitom ale obě skupiny velmi příjemně kooperují. Londýn je zkrátka na své turisty zvyklý.
Také já jsem si zde našla své tempo. Nyní je mým hlavním (zcela nesobeckým) cílem přimět i své nejbližší, aby se sem vypravili a Anglii, nebo alespoň pro začátek její hlavní město, si oblíbili. Sama jsem se nejdříve ve spletích ulic, černých taxíků a červených doubledeckerů zlehka ztrácela. Ovšem později jsem se nechala unášet s mapou v ruce (kterou zde ostatně třímá mnoho lidí, tudíž není bůhví jak nepochopitelným doplňkem). Proto si i Vás dovoluji vyzvat, abyste se nebáli anglického deště. Vždy je totiž kam se před ním schovat. Samotné centrum City of London nabízí přeberné množství takovýchto úkrytů – počínaje muzei, přes velké množství kostelů, až po útulné kavárny a hospůdky.
Muzeí je zde nespočet, v samotném centru se jich nachází hned několik. Z vlastní zkušenosti mohu mluvit více o dvou, které také symbolicky zobrazují dva výtvarné protipóly. Prvním je National Gallery na Trafalgar square, kde je volný vstup, tedy zde můžete strávit kolik dní chcete! Když jsem sem vkročila poprvé, byla jsem omámena impresionismem, a tak jsem vytrvale držela stráž před obrazy Clauda Moneta a Vincenta Gogha. Později jsem se odvážila také do dalších podlaží, která nabízela další plejádu umění (dále například díla od Gustava Klimta, Pabla Picassa či Henriho Matisse). Příjemná je také již zmíněná poloha muzea, blízko Temže, na slavném Trafalgar square s notoricky známým monumentální sloupem admirála Nelsona. A co víc, umělecký zážitek může dokreslit i příjemné krátké spočinutí v Sherlock Holmes Pub, tedy v typické pivem nasládne provoněné anglické hospůdce. Zvláštně se zde mísí jak turisté, tak místní Londýňané u typického dřevěného baru a nad pintou piva. Samozřejmě takovýchto míst je zde více a často je též možné narazit na nabídku českých piv. Ovšem osobně bych doporučila alespoň ochutnat „typicky anglický“ (paradoxně z Irska pocházející) Guiness a (francouzské variantě konkurující) Cider.
Pravým opakem výše zmíněné Národní galerie je druhé muzeum – Tate modern – které se nachází na břehu Temže. Toto muzeum je nekonvenční, alternativní a nabízí mnoho otazníků, které mohou být spojovány s dnešní často kontroverzní formou umění. Opět vstup do části této budovy překypujícím prostorem (připomínající továrnu) je zadarmo, druhou část je již nutné platit. Tate modern je lehce provokativní, nabízí rozlehlé prostory a k tomu různý přístup k převážně k soudobému modernímu umění.
Tak jako Vltava je součástí symboliky Prahy, tak je i Temže nedílnou součástí majestátnosti Londýna. Kolem Temže se dá krásně procházet. Pod London Eye většinou narazíte na velké množství „různorodých umělců“; od kouzelníků přes tanečníky po stojící sochy. Ovšem tak jak to Anglie umí, mile zde potěší pouliční muzikanti, kteří většinou opravdu umí zpívat a zpívají se zvláštní lehkostí a radostí. Marně si člověk může lámat hlavu nad tím, jak si takto mohou vydělat.
Výše byla také zmínka o kostelích, perfektním příkladem by mohl být St. Paul Cathedral, který tedy již přesahuje jak svým vzhledem, tak i významem označení kostel. Poutá svým vzezřením a díky umístění (opět téměř na břehu Temže) dokresluje siluety centra Londýna (City of London). Katedrála byla postavena na přelomu 17. a 18. století na místě kostela, který byl zničen během rozsáhlého požáru (Great Fire of London), kdy byl poničeny i Houses of Parliament, které jsou jednou z dalších samozřejmých dominant Londýna a okolí Temže.
Samozřejmě, že toto vše je pouhou ochutnávkou Anglie a jejího Londýna. Londýn je možné procházet dny a i týdny a vždy narazíte na něco nového, nebo si uvědomíte další souvislosti, ať již (multi)kulturní nebo historické. Karel Čapek přirovnal Londýn k přádelně (která sice drnčí, bublá a rachotí, ale zato stále pracuje), dnes lze jeho přirovnání jen potvrdit – Londýn spřádá mnohé; osudy lidí, zkušených Londýňanů v nažehlených límečcích i přistěhovalců toužících po novém životě, spřádá jejich rozličné kultury a směsici viktoriánské či industriální minulosti a prosperující budoucnosti. Londýn bublá…ale bublá krásně – kreativně.

Autor: Lucie Šebestová