Důchodce a duchovní život – Taylor

Autor článku: František Benda Trvalé opakování některých úkonů, ať už na poli myšlenkovém či tělesném, se může projevit různě. Je to zvláštní typ chování, násilně vnášený do běžného života. Nejznámější je kýžený účinek při učení, projevující se vtisknutím nového poznatku do paměti nebo vylepšením svalové schopnosti.

Pak se mluví o tom, že opakování je matkou znalosti. Pro tuto činnost byly vymyšleny složité metodické postupy, vyhledávající optimální návody jak s vynaložením co nejmenší námahy dosáhnout lepších, hlavně ale rychlých výsledků.

Kromě tohoto vyhledávaného způsobu opakování vnikl do života společnosti ještě způsob jiný, mající s předchozím společné pouze to, že se v něm také jedná o opakování, a to trvalé, dlouhodobé. Tento druh činnosti vznikl už dávno na základě požadavků společnosti po stále hojnějším zásobování nejrůznějším zbožím denní potřeby. Každý druh zboží se skládá z velkého množství detailů, z nichž jeden po druhém musel projít něčíma rukama, aby na něm provedl nějakou změnu, vedoucí k pozdějšímu žádanému tvaru. Existují i automatické výrobny, ale převažující agens je působení lidské ruky.

Takové každodenní dlouhodobé opakování stejných úkonů nemůže zůstat bez vlivu na lidského nositele. U řemeslníka, jehož náplň práce se přece jen víceméně často mění, vede častější opakování k vyšší zručnosti a k získání určitých zkušeností. V tovární výrobě jde o zlepšení zručnosti v menší míře z toho důvodu, že při práci tohoto typu není nutno téměř vůbec přemýšlet. Většinou se dá provádět vlastně automaticky. Proto také bývá vykonávána dost často méně kvalifikovanými zaměstnanci.

Lidské podstatě to není zcela cizí. V činnosti živé hmoty lze nalézt podvědomou snahu o zkracování a zjednodušování často opakovaných úkonů, snad z důvodu šetření časem a energií. Tato snaha našla nadšenou podporu při rozvoji průmyslu. Na začátku minulého století se proslavilo jméno amerického zlepšovatele a průmyslového organizátora Taylora. Důsledně vyhledával nejkratší cesty výrobků v provozních halách, nejvýhodnější rozložení smontovávaných částí tak, aby se zkrátily pohyby rukou při jejich montáži, velkou péči věnoval sledování výsledků různých řezných rychlostí při obrábění materiálu i nastavení správného úhlu řezných nástrojů. Výsledkem takových snah bylo sice značné zvýšení produktivity průmyslové výroby, ale současně také zvětšená únava pracujících, zvláště tehdy, kdy pracovní doba byla mnohem delší než dnes.

Trvalo velice dlouho, než si průmyslníci uvědomili, že lidský potenciál je vzácný – už jenom proto, že vyškolení schopného člena pracovního kolektivu je nákladné a trvá dlouho. Teprve mnohem později se sáhlo k různým metodám, které měly za úkol prodloužení životnosti lidského potenciálu. To se ovšem nedělo z důvodů humanitárních, nýbrž čistě výrobních. Odtud podnikové rekreace, dovolené, pracovní přestávky, osvětové přednášky a podobně.

Podobné problémy má ale také každý sám se sebou. Také přece chceme být výkonní a úspěšní, a to dlouhodobě, dokonce se zlepšujícím se trendem. Problém je v tom, že v tomto ohledu za nás nebude nikdo přemýšlet, vše záleží pouze na nás.

I my dokážeme nalézt ve svých každodenních povinnostech části, které by se daly lépe zorganizovat, zkrátit, urychlit. Mnozí lidé to dělají naprosto spontánně a s lehkou samozřejmostí.

Problém je v tom, že máme sice snahu činnost zkracovat, ale svaly při tom trpí. Dlouhodobá monotónnost jim neprospívá. Sice dokáže zajistit potřebné pensum úspěchu ve hmotné rovině, ale v rovině intelektuální spíš škodí.

Důležité je zde uvědomění. Pokud není jakákoliv činnost provázena pozorností k prováděným detailům, je to pouze činnost, ale ne rozvoj. Teprve její sledování jí může dodat nádech produchovnění a povznáší ji nad běžné pozemské rozměry. A také jedině tak je ji možno nějak vylepšit.

Monotónnost pohybů při výrobě se dá kompensovat sportem nebo aktivním pobytem v přírodě. Tam pohyby ztrácejí svou morbiditu a navíc vyžadují sledování pozorností. K rozvoji kdečeho tedy přispívá v prvé řadě pestrost, a hned po ní nastupuje cílevědomé zaměstnávání těch tělesných partií, které jsou nějak ohroženy.

To se netýká pouze svalů. Také společenskému styku hrozí, že ve lhostejných komunitách přejde do výrazové bezbarvitosti. Kdo nemá o nic zájem, sám brzy zapadne do všednosti.

Lze vnést námitku, že vše, co není vedeno ekonomickými hledisky, je zbytečná ztráta času a energie. Lidský prvek ale zasahuje do ekonomiky pouze částečně; značná jeho část se pohybuje v rovinách zcela jiných, kde musí být pamětliv zákonů jim příslušejících. To ale už dávno poznala prostá lidská zkušenost, že čistá technika je bez zájmu na lidských vztazích, neboť postrádá lidské teplo.

Autor: František Benda, Foto: Internet