Historie známá neznámá – Proč jsi tak svůdné, baroko?

Autorka článku: JUDr. Irena Novotná Konec erasmovské politiky smíru, jež se časově shoduje i s koncem erasmismu jako takového, spadá do let 1530-1532 (císařská korunovace v Bologni, smrt Gattinary a Valdése, sněm v Augšpurku).

Když se totiž Karel I. roku 1533 vrátil do Španělska, už po jeho boku nestáli rádci, kteří by spojovali myšlenku císařství s touhou po náboženské reformě inspirované Erasmem. Erasmismus začal být pronásledován inkvizicí. Mezi rokem 1556 (abdikace Karla I.) a 1563 (ukončení tridentského koncilu) se rychle změnilo duchovní klima Španělska – erasmismus byl odsouzen a jeho stoupenci se směli jen „kát a mlčet“. Tehdy započal dlouhý inkviziční proces proti arcibiskupu toledskému Bartoloméovi de Carranza, jenž zemřel v Římě roku 1576. Erasmův vliv měl však velký dosah: biblismus Ariase Montana, rodící se klasicismus (např. Jména Kristova Luise de León), humanismus v jezuitském prostředí, Cervantes, Quevedo…

A teď se vrátíme k situaci v zemích Koruny české

Aby totiž bylo jasné, proč v zemích Koruny české nastala obdobná krize – válka mezi katolíky a protestanty, s fatálními důsledky. Vnuk Katolických králů Karel I. bojoval za jedinečný ideál, Křesťanskou republiku (1519-1556), proti individualistickým a rozkladným proudům nové doby, které právě prosadily náboženskou a politickou svébytnost (protestantismus a národní státy) proti nadnárodní a katolické – ekumenické – struktuře světové říše, a proti nevěřícím, Turkům. Současné směřování k evropské integraci s krizí renesančních národních států aktualizovalo snahy Karla I. o dosažení ordinatio totius mundi (uspořádání celého světa), založeného na realistickém a pružném členění, v němž základní jednota Křesťanské republiky byla zcela kompatibilní s „národními“ zvláštnostmi, které vznikly v průběhu historického vývoje.

Původ ideje císařství Karla I.

A já bych se ráda zmínila o vědecké polemice tykající se původu Karlovy ideje císařství. Podle německého vědce Karla Brandiho byl jejím autorem císařův kancléř Mercurino Gattinara z Piemontu, zaujatý myšlenkou světové monarchie tak, jak si ji představoval Dante. Ramón Menéndez Pidal se naopak domnívá, že Karlova myšlenka císařství měla kořeny v samém Španělsku. Carlos Clavería vyzdvihl vlámsko-burgundský vliv, rozhodující pro formování Karlovy osobnosti (prvních sedmnáct let života prožil v Nizozemí). Naproti tomu je možné, že rytířský řád zlatého rouna, vytvořený v polovině 15. století burgundským vévodou Filipem Dobrotivým s cílem zachovat živý ideál „burgundského vlastenectví“ a překonat tak politické rozdrobení země (německé, francouzské a samostatné Burgundsko), měl v momentě, kdy by se rozšířil po Evropě, symbolizovat flexibilní členění na jednotlivé národy, o němž jsme se výše zmínili, jako základní prvek říše.

Autor: JUDr. Irena Novotná, Foto: Internet