Výchova ryb v Čechách

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

O večerním klekání a oku božím jste si právě přečetli. Zbývá ještě prst boží.
Máme malé akvárium. Taková větší televizní obrazovka to je, s programem občas lepším, než v televizi opravdové. Jsou tam mečouni, rájovci a několik rybek, které jsem koupila, protože se mi líbily a zapomněla jsem, jak se jmenují.

Akvárium si žije svým životem. Občas pustím vzduchování, občas měním vodu – to se pokaždé narodí hejno rybích dětiček, vyrostou, staré rybičky umřou a tak to jde už několik let pořád dokola.
Poslední dobou se mi zdálo, že zatímco samičky mečounů jsou plné života, zbylí dva mečouni se tváří, že už je nic nebaví. Tak jsem se rozhodla, že dokoupím nové samečky.

Chvíli mi trvalo, než jsem je ve Zverimexu objevila, protože mečounům se prý v kolínské vodě nedaří, ale nakonec jsem domů přinesla dva krásné mladé mečounky a pustila je do jejich nového domova.
A pak už jsem jenom vyděšeně koukala a koukala.

Ti dva staříci, o kterých jsem si myslela, že už brzy odejdou do věčných hloubek, se změnili v hlídku Lidových milicí a začali ty dva krásné mladé mečounky pronásledovat takovým způsobem, že jsem měla pocit, že koukám na akční film! Ti dva noví zalezli až ke dnu pod listy a vůbec si netroufali vylézt, protože dědkové měli každý jejich pohyb pod kontrolou!

Byli například na druhé straně akvária, ale když jsem se nenápadně pokusila dát těm pronásledovaným a hladovým nešťastníkům krmení, v tu chvíli byli u nich a kroužili nad nimi tak výhružně, že se ti dva ani nepokusili vystrčit hlavu!

Takhle to trvalo několik dnů! Dědkové prostě ožili! Nejenom, že měli pod kontrolou každý pohyb mladých mečounků, ale začali i prohánět samičky!

Teror v našem, do té doby mírumilovném akváriu, mi šel dost na nervy, ale žádné řešení mě nenapadalo. Jednou jsem zase pozorovala ty dva chudáky, schované u dna a vzpomněla jsem si na prst boží.
Já vám ukážu, vy vrahouni, pomyslela jsem si krvežíznivě, a strčila jsem do akvária výhružně ukazováček.
Dědkové se k němu okamžitě vrhli a já proti nim prudce cvrnkla!
Stáhli se na druhou stranu akvária, a když po mně zase vystartovali, opakovala jsem prudký pohyb prstu proti nim a přitom jsem vykřikovala, prst boží na vás, neřádi!
Hrála jsem si na boží prst celý večer i následující den, a nebudete mi to věřit, v akváriu se začala situace pomalu měnit.

Dědkové ztratili jistotu! Viděli, že se v jejich království objevilo něco, co je nejenom nad nimi, ale je evidentně jenom proti nim! Proti žádné jiné rybičce totiž prst boží nezaútočil, toho si dvojka Lidových milicí byla moc dobře vědomá!

Kluci mečounský pomalu vylézali ode dna, začali objevovat mladé mečounské holky, dědkové je už nechali dokonce i najíst a za několik dnů, kdy byl prst boží pořád ve střehu, nastal v našem akváriu konečně zase mír.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12