Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce zobrazit diskusi

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

Ročník 21

Publikováno: 3.06.13
Počet zobrazení: 1381
Autor článku: Irena Fuchsová
Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Můj táta, Karel Tvrdík, ročník 1921, byl nasazený za druhé světové války v Německu. Dostal se do koncentráku za prznění německé rasy, aspoň tak mi to vyprávěl, když se v noci vrátil z piva a chtěl si povídat, a aby nebudil bratry a maminku, seděla jsem s ním v kuchyni já, zabalená do maminčina černého županu, a poslouchala ho.
Do koncentráku se dostal proto, že byl krásný chlap a se ženskými to uměl. Jako automechanika ho v Německu nasadili do autoopraven, kde chyběli chlapi a byly tam samé ženské, takže co se asi mohlo stát? TSU. Někdo ho udal a on se dostal do koncentráku za prznění německé rasy, s poznámkou Návrat nežádoucí.
Utekl z pochodu smrti, vrátil se s koncem války do Kolína, žil a pil, a zemřel v r. 1982. S maminkou se vzali až po válce, takže žádné odškodnění, které se po listopadu začalo dávat lidem s podobným osudem, se na ni nevztahovalo.
Nicméně mě koncem devadesátých let, ve stavu mírně povzneseném, zastavil Jirka, maminčina velká láska během války, rodinný přítel, bývalý válečný politický vězeň, a řekl mi, že jsem blbá, že máma na odškodnění nárok má.
Věděla jsem, že to není pravda, protože se rodiče vzali až po válce, ale když Jirka pokaždé, když mě v mírně povznesené náladě potkal, vykřikoval, že jsem blbá, že jsem to ještě mámě nezařídila, začala jsem shánět různá potvrzení.
Zašla jsem také do okresního archivu, za archivářem Jaroslavem Pejšou, o kterém jste si před chvíli přečetli, že díky němu lehly moje vzpomínky na rodný dům popelem. A co myslíte, že mi Jaroslav Pejša přinesl z archivu?!
Tiskopis ze srpna 1945, tiskopis vyplněný mým tátou, kde čestně prohlašuje, že ZABIL DVA ESESÁKY!
V životě jsem o tom neslyšela, a že mi můj opilý táta vyprávěl po nocích o svém životě za války v Německu, ságy! Co prý tam mám sestřiček a bratříčků! Mně bylo tehdy kolem deseti let, měla jsem dva bratry a přílivu dalších sourozenců z Německa jsem se hrozila, ale brzy jsem pochopila, že ve dne, když je táta střízlivý, mí němečtí sourozenci neexistují a uklidnila jsem se.
Můj táta mi prostě po nocích vyprávěl o všem možném, ale nikdy ne o tom, že je VRAH! NIKDY! A já se pětadvacet let po jeho smrti dozvím od JAROSLAVA PEJŠI, že zabil dva esesáky!
Když jsem to tehdy řekla mamince, mávla rukou.
„Táta kecal… on si strašně vymýšlel… To máš po něm.“
Nakonec to dopadlo tak, že maminka žádné odškodnění nedostala, a když mě Jirka, ve stavu mírně povzneseném, zase jednou potkal a já mu to řekla, povzneseně mi vynadal, že jsem blbá, že máma přece žádný nárok nikdy neměla a nemá, protože se s tátou vzali po válce, a já si řekla, že už v archivu nikdy nic zjišťovat nebudu a před archiváři budu příště radši mlčet.
Jsou na mě totiž negativně zaměření. Hlavně kolínský Jaroslav Pejša.

TSU.

Bylo pondělí 3. května 2010.
Zatelefonovala mi maminka. Kromě jiného jsem jí řekla, že jsem zařadila do své nové knihy fejeton o Jirkovi, a ona najednou říká, Irenko, že Jirka umřel? Ti dva se totiž měli za války hodně, ale opravdu hodně rádi, a když Jirku zavřeli, chodila moje maminka s jeho maminkou do kina, aby jí nebylo smutno, a Jirka říkal mému dědečkovi, otče, protože svého otce neměl, a po válce se s mojí maminkou chtěli brát, jenomže po válce se všechno zvrtlo jinak, a i když ti dva na sebe celý život nezapomněli, jejich životy se nespojily.
„Neumřel, mami.“
„To byla moje největší láska, Irenko.“
„Já vím, mami.“
Za tři dny, ve středu 5. května 2010, jsem našla ve schránce parte.
Jiří Buřič, kolínský rodák, přítel naší rodiny, kterému při jedné jeho návštěvě můj táta spálil v kamnech klobouk, maminčina největší láska, velký kamarád můj a mých bratrů, Káji a Františka, odešel z našeho světa.
V pondělí 3. května 2010.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: