Usměvavé střípečky

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Jednou v létě jsme cestou na chalupu zastavili s panem Fuchsem v Kopidlnu, a já šla do samoobsluhy k Vietnamcům ještě něco koupit. Byla jsem tam poprvé, nevěděla jsem, co kde je, ale mladá Vietnamka mi ochotně radila, její usměvavý manžel také a do mého usměvavého nakupování se najednou prudce otevřely dveře.
Pan Fuchs.
„Co tady děláš takovou dobu, prosím tě?! V autě je strašný vedro!“
A zase zmizel. Už jsem platila a pro sebe jsem si zamumlala, no jo, pospíchá.
Mladá Vietnamka zkontrolovala pohledem závěs vzadu v prodejně, za kterým právě zmizel její manžel, a pak se ke mně naklonila.
„Jako u nás. Všechny stejný! Jako u nás!“

*
Když jsem byla v roce 2006 v lázních, zavolala mi moje maminka. Plakala. Vyděsila jsem se. Já u Ostravy, maminka ve Žlebech, proboha, co se stalo?!
„Irenko, ta Linda, to je Rita, viď?“ Hlasitě vzlykala a já pořád nic nechápala. „A Kája je Kája! Oni se rozešli a tys mi to neřekla!“
Zbláznila se! Moje maminka se zbláznila! Proboha! A já si s ní tak rozuměla! No… ale třeba si s ní teď budu rozumět ještě víc!
„Mami, nebreč a řekni mi, co se stalo! Jaká Linda?!“ A z ní vylezlo, že čte jednu z mých knih, kde je povídka o Lindě a o Kájovi. Ta Linda se s Kájou rozešla. A maminka si myslela, že Linda je moje dcera Rita a Kája je její přítel Kája.
Ulevilo se mi.
„Mami, ta povídka je z knihy, která vyšla před třemi lety!“
„A jak to mám vědět? Já ji čtu teprve teď!“
„Teď?! Jak to, že ji čteš teprve teď? Vždyť jsi mi už před třemi roky říkala, jak je pěkná a jak jsi na mě hrdá…“
A pak jsem se dozvěděla, že moje maminka začala všechny moje knihy číst teprve teď, i když mi od roku 2001 tvrdí, že je čte hned, jak je ode mě dostane a chválí mě, jak jsou krásné a jak je na mě hrdá.
Nečetla je, protože měla špatné brýle a my ji s Ritou dostaly k optikovi až teď…
Co jsem s ní měla dělat? Odpustila jsem jí. No bože… tak čte moje knihy teprve teď. Stejně mi říká to samé. Že jsou krásné a jak je na mě hrdá.
P. S. Za rok se Rita s Kájou rozešla.

*
„Víš, že tvoje máma je maturitní otázka,“ zeptala se jednou Rity její kamarádka. „Měla jsem ji u maturity. Spisovatelé středočeského kraje.“
Když jsem za měsíc jela pantografem z Prahy s kamarádkou Verunkou Kargerovou, přišla na to řeč. Verunka se tomu tak smála, až mě polila kafem, které jsme si koupily na Masaryčce. To kafe nebylo šizené. Měla jsem nohavici džín doslova vymáchanou v lógru! Zděšeně jsem na tu spoušť koukala a Verunka smutně kývala hlavou.
„Paní Fuchsová, to jsem tomu dala. Vy, maturitní otázka, a půjdete Kolínem jako prase!“

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12