Důchodce a duchovní život – Dva ptáci

Autor článku: František Benda Těžko a neradi si uvědomujeme, že svět je polarizovaný. Byli bychom raději, kdyby byl pouze jednoznačný, a to samozřejmě takový, jak si jej představujeme my sami.

Skutečnost ale navzdory našim představám probíhá jako střetávání dvou názorů. Někdy je jich zdánlivě i více, ale v podstatě jsou vždy pouze dva. Při hledání pravdy jsou obhajoby vlastních názorů a argumenty proti opačným zpravidla rovnocenné.

Ne všechny problémy, se kterými se denně setkáváme, se nás dotýkají stejně. Některé jsou zcela neosobní (věda, společnost, kultura), řídící se vlastními zákonitostmi, které je nutno respektovat. Problémy, které považujeme za své vlastní, jsou někdy zdánlivě nevysvětlitelné a bez zákonitostí. Jasné jsou teprve ze širšího pohledu. V zájmu spravedlnosti je ale nutno brát v úvahu obě strany. Jen málokdo dá přednost neosobnímu řešení, neboť jak známo, „Vlastní zub bolí mnohem víc než cizí amputovaná noha“.
K tomu, čemu dnes říkáme s oblibou psychohygiena, lze najít návody již v nejstarších spisech. Moderní tzv. „ateistické metody“, založené na rozumově probádaných problémech, ne vždy pomáhají. „Alternativní“, nebo také „duchovní“, vědecky neopodstatněné, jakkoli obtížně obhajitelné, jsou zase kupodivu dost často úspěšné. Přátelské slovo, láskyplné objetí, nezištná pomoc nemají ani vzorec, ani definici. Jejich pramen je neznámý, stejně jako jejich působení na utajené receptory.
A přece jsou vždy vítané a žádoucí.
Na podporu duchovního myšlení i při problémech zcela lidských bylo vytvořeno mnoho povzbuzujících příběhů. Zde je jeden z nich: O dvou ptácích.
Dva ptáci, samozřejmě vyspělí jogíni, seděli spolu na větvi.
Tu jeden z nich osloví druhého: „Pohleď, co nám hrozí“.
Skutečně – po cestě se k nim pomalu blíží lovec s puškou, připravenou k výstřelu.
„Ty se zase podívej tam“, ukázal druhý, neboť se k nim od nedalekých hor blížil dravý orel.
Oba ptáci si uvědomili, že jim hrozí bezvýchodné dvojnásobné smrtelné nebezpečí. Ale protože byli zkušení, nezpanikařili, nýbrž pokorně svěsili svá křídla a pohroužili se do meditace.
A co se nestalo?

Lovec, zaujatý svou jistou kořistí, nedával dostatečně pozor na cestu, takže uklouzl po vlhkém kořenu a upadl. Jak sebou trhl, vyšla z pušky, připravené k výstřelu, rána, která osudovou náhodou zasáhla onoho nebezpečně se blížícího orla a usmrtila jej.
Tak byli oba ptáci zachráněni.

Podle západních názorů je to nesmysl, nebo jen rádoby povzbuzující pohádka. Takové si z dvojice protichůdných možností záměrně vybírají pouze tu snadno pochopitelnou, zdánlivě logickou variantu. Duchovní řešení je racionální mysli většinou vzdálené a příliš abstraktní.

Duchovní zaměření nezaručuje nikomu, že se mu ve světě lidských vztahů povede dobře, nebo alespoň lépe než ostatním, neduchovním. Tak věci nefungují. V čem může duchovní zaměření pomoci, je v klidnějším hodnocení jakkoli zapeklité situace a jejím řešení bez zbytečných emocí. Cesta ovšem nevede tím, že své emoce prostě nebudeme vnímat. Návod je jednodušší, ale obtížnější: nevšímáme si pouze oněch nežádoucích emocí, my se nemáme všímat všeho, čím nás svět jakkoli poutá.

Asi jako když chceme vyčistit skvrnu na prádle. Máme možnost zaměřit se pouze na ni, ale pak vznikne nebezpečí, že vyčištěné místo bude světlejší než jeho okolí, protože celý zbývající kus již získal předcházejícím nošením jakousi patinu, která zmizela na čištěném místě společně s nežádoucí skvrnou, kdežto v jeho okolí zůstala.

Druhá možnost je účinnější, ale dalo by se říci drastičtější. Dáme totiž do čistírny celý kus, kde nevyčistí pouze ono postižené místo, nýbrž podrobí čištění i onen zbytek, který to možná ani nepotřebuje.
Že život v byť jen částečném odříkání nebyl nikdy jednoduchý, můžeme nahlédnout z různých výzev, které k němu nicméně často naváděly.

Čím je člověk neskromnější, tím více má důvodů k nespokojenosti. Duchovní život připomíná: nikoli zbavovat se, ale hospodařit. Neznamená to se zbavit všeho, co máme, a co nám možná slouží ku prospěchu, ale mít pouze to, co dokážeme bez zvláštního vypětí obhospodařovat. Teprve pak lze mluvit o užívání.

Vzpomeňme na Bibli. Matouš 6,25-26 připomíná Kristova slova: Protož pravím vám – nepečujte o život svůj co byste jedli a pili, aniž o tělo své, čím byste je odívali. Zdaž není život více než pokrm, a tělo více nežli oděv? Hleďte na ptactvo nebeské, že nesejí ani nežnou, ani neshromažďují do stodol, avšak Otec váš nebeský krmí je. I zdaž vy jich mnohem nepřevyšujete?
Dlužno pouze připomenout, že pod „životem“ se myslí zcela zřejmě život duchovní.

Autor: František Benda, Foto: Internet