Důchodce a duchovní život – Letiště

Autor článku: František Benda Na jedné z ne příliš častých cest se Samuel doslechl, že v místě žije moudrý stařec. Všichni lidé ho chválili, jak dobře lidem radí i v ne zcela snadných záležitostech. Samuel se ho rozhodl navštívit. Řekl si, že pohovořit s moudrým a vzdělaným člověkem nemůže být nikdy na škodu.

Starý pán ho vlídně pozval dovnitř a nabídl mu šálek čaje. Po několika zdvořilostních úvodních frázích se Samuela přímo zeptal co ho k němu přivádí.

„Slyšel jsem o vás mnoho chvály, což vás asi nepřekvapí. Vy jste guru?“
„Ale kdež“, zasmál se starý pán, „já nejsem guru“.
„A co tedy jste?“
„Já připravuji k letu letadla“, zněla překvapivá odpověď.
„Vy připravujete k letu letadla? Ale kde jsou nějaká? Žádná tu nikde nevidím“.
„To je jen takový příměr“, usmíval se stařec. „Mně připadá svět jako velké letiště. Na něm je spousta letadel. Některá jsou ještě ve svých hangárech, bez pohonných hmot, a k letu naprosto nepřipravená. Jiná už mají natankováno, ale jsou dosud bez pilota. Jiná už by mohla vzletět, ale nenacházejí se ještě na správném místě.

A mezi nimi chodím já, ukazuji jak natankovat, kam posadit pilota, a ta nejpokročilejší vytáhnu na rozjezdovou dráhu. Tam je nasměruji a sleduji, jak budou pokračovat. Některá jen popojíždějí po letišti a navzájem si překážejí, jiná se rozjedou, ale nevznesou se, takže jsou nucena se vrátit a případně to zkusit znovu. Jenom málokterá přidají dostatečně plyn a dokáží se rozjet tak, že se vznesou. Na start je přivedu, to ano, ale ostatní už musí dokázat piloti sami. Já zůstávám na letišti a jenom je sleduji. Dáte si ještě šálek čaje?“

Cestou domů převaloval Samuel v hlavě jedinou myšlenku: „A co to moje vlastní letadlo? Jak to s ním vlastně je?“

Autor: František Benda, Foto: Internet