Důchodce a duchovní život – Na pasece

Autor článku: František Benda Samuel ležel na pasece. Spokojeně pozoroval ubíhající oblaka na obloze a cele se věnoval příjem-nému odpočinku.

„Copak tu děláš, Samueli?“ ozvalo se náhle blízko něj. Ani se nemusel příliš rozhlížet a okamžitě poznal hlas svého souseda z vedlejšího domu.
„Jak vidíš, ležím,“ odpověděl. „Nechceš to také zkusit?“
„A co bych tu měl dělat?“
„No přece ležet a odpočívat jako já,“ zasmál se Samuel.
„Zkusit to mohu, což o to, ale nevím, k čemu by to mohlo být dobré“ odvětil soused a se zřej-mou úlevou se natáhl vedle něj.
„Co to děláš?“ zeptal se po chvíli Samuel.
„No ležím přece, však to vidíš. Jenomže jak tak ležím, uvědomil jsem si, že mne v zadní kapse kalhot tlačí taška s penězi a doklady, mezi kterými mám také jízdenku na tramvaj, a tak mne napadlo, že si už budu muset koupit známku na další měsíc. Ještě že jsem si na to vzpomněl.“
„A co zas je tohle?“, zeptal se po chvíli Samuel.
„Ale jak se tak dívám na svoje boty, uvědomil jsem si, že do letního počasí bych si měl koupit nějaké lehké sandály. To je také přece dobrý nápad, nebo ne?“
„Ale ano,“ souhlasil Samuel, „ale teď zkus chvíli ležet v klidu.“

Jeho přítel si ale po krátké chvíli začal rukou prohrabávat vlasy.
„Co to zase děláš?“, zeptal se znovu Samuel.
„Na tom slunci jsem si uvědomil, že je mi nějak horko na hlavu, takže by bylo dobře navštívit holiče, aby mi udělal nějaký letní sestřih. Ale já už budu muset jít. Nemohu tady jen tak zbůhdarma ležet a zahálet.“
„Ty jsi tady skutečně jenom ležel a neodpočíval?“ zeptal se Samuel s předstíraným údivem.
„A co jsem tu podle tebe tedy celou tu dobu dělal?“, zeptal se přítel s údivem naopak naprosto ne-předstíraným.
„Jenom tvoje tělo leželo, ale ty sám jsi nejdříve v duchu navštívil dopravní podniky, kde jsi prožil koupi síťové známky, pak jsi pečlivě vybíral nějaké sandály v Domě obuvi a nakonec jsi strávil nějakou chvíli u holiče. Ty sám jsi neležel ani chvilku.“
„A co jsi dělal ty? Ty jsi snad neležel?“
„Ale ano, já jsem právě jenom ležel, samozřejmě pokud jsi mne nevyrušoval. Zkoumal jsem, co to znamená pouhé ležení. To je ti dřina! Moje myšlenky také měly snahu utéci někam za zajímavějšími činnostmi, ovšem mně se podařilo je vždy vrátit zpět. Ale stejně jsem nepřišel na vše, co to ležení vlastně obnáší.“
Ale jeho přítel se již beze slova vzdaloval.

Autor: František Benda, Foto: Internet