Důchodce a duchovní život – Aura

Autor článku: František Benda Při nenadálé návštěvě přistihl Samuel svého přítele, jak stojí před zrcadlem a s lehce ironickým úsměvem se pozoruje.

„Co to tam prosím děláš?“ zeptal se zvědavě.
„Snažím se objevit svou auru“, zněla odpověď, při které to vypadalo, jako by se v jeho hlase ozval lehký výsměch. Výsměch komu? Tento věčný pochybovač a aura?
„Co to je, ta tvoje aura?“ dělal Samuel nechápavého.
„Aura je“ – začal přítel jako když odříkává dávno naučené heslo, někdy dříve přečtené v Naučném slovníku, „aura je jemné fluidum, provázející astrální tělo, za jistých okolností viditelné. A já“ dodal, „se snažím ji kolem své hlavy uvidět“. Samuelovi se zdálo, že přítel na tuto otázku čekal a náležitě se předem připravil.
„A vidíš něco?“ byl Samuel zvědav.
„Nic – a ty snad ano?“ Znělo to trochu zklamaně.
„Já ano“ odtušil Samuel.
„Opravdu něco vidíš? A co?“ projevil přítel zřejmě opravdový a nelíčený zájem.
„Nespěchej“, brzdil jej Samuel. „Musíme to probrat od začátku“.
„Tak začni“, řekl přítel nedočkavě. „To jsem opravdu zvědav.“
„Tvrdíš, že aura provází astrální tělo. Co to je?“
„Astrální tělo je“ – bylo vidět, že i o tom se přítel již předem kdesi pečlivě poučil (patrně přece jen ten Naučný slovník). „Astrální tělo je ta část naší osobnosti, která se sestává z našich myšlenek. Hmotné tělo – což je to, které vidíme, je sestaveno z hmotné potravy, kterou jíme, kdežto tělo astrální – z našich myšlenek“.
„Znamená to snad, že se toto tělo mění podle toho, jak se mění mé myšlenky?“
„Ne tak přesně. Myšlenky se sice mění, ale celkově vytvářejí určitý typ postoje, jakési vědomí, životní názor. Tento názor tvoří základ astrálního těla, kdežto myšlenky, které se honí naší hlavou, způsobují, že toto tělo je jako kdyby dýchalo, nebo opalizovalo různými barvami, podle zaměření těch myšlenek. Hmotné tělo také není vytvořeno bezprostředně potravou, která právě je v těle zpracovávána; tělo pouze využije její energii pro své potřeby“.
„Podle tebe tedy má aura jakýsi trvalý základ, jehož projev se mění podle toho, jakým směrem se právě ubírá současné myšlení?“
„Asi tak. Na těle se změna stravy projeví až po delší době, kdežto na auře se prý změna myšlení projeví mnohem dříve“.
„A projeví se změna myšlení také na těle?“
„Ale ano! V prvé řadě na obličeji; snadno přece poznáme, je-li někdo šťastný nebo stísněný. A nejen na tváři: celé jeho chování je současně odrazem jeho myšlenkového nebo duševního stavu“.
„Se změnou myšlení se to ale změní, že?“
„To není tak jednoduché; vnitřní myšlenkové problémy se snadno somatizují, tj. odrážejí ve formě změn funkcí některých tělesných orgánů, takže někdy dojde i k vážnějším změnám v jejich funkci. To ovšem v případě, že se jedná o problémy nepříznivé. Šťastné události nikdo za problémy nepovažuje, a jejich důsledky – zdravý vzhled a veselou náladu – bere jako samozřejmé“.
„Myslíš tedy, že způsob myšlení může ovlivnit vzhled člověka?“
„Nejen vzhled, ale řadu dalších věcí. Jak se chová, jak se obléká a mluví, co jej rozesměje a co jej naopak nechá chladným; například grafolog pozná vnitřní stav člověka už z jeho písma. Říká se přece, že když člověk nemyslí, nejlépe poznáme, co skutečně myslí“.
„Jak tě tak poslouchám, vypadá to, že člověk má buď aury dvě, a to jednu hrubší a druhou jemnější, viditelnou a neviditelnou, nebo pouze jednu, ale předcházející od hrubé, viditelné formy, plynule k formě jemné, té neviditelné“.
„A já zase, jak tě tak poslouchám, přicházím k názoru, že by to tak skutečně mohlo být.
„Pak ale“, pokračoval Samuel, „nemusím mít žádné mimořádné schopnosti, abych nahlédl do vnitřního světa druhého člověka. Stačí si pozorně prohlédnout jeho vzhled a všimnout si jeho řeči a chování. Za tím vším je přece ukryto jeho celé myšlení“.
„Asi máš pravdu“, povzdech si přítel. Postavil se znovu před zrcadlo a zpytavě se mlčky prohlížel.
„Teď už něco vidíš?“ zeptal se Samuel zvědavě.
„Vidím, kamaráde, vidím, ale příliš potěšen nejsem. Budu na sobě muset zřejmě ještě dost pracovat“.

Autor: František Benda, Foto: Internet