Malý muž a malá žena

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Určitě jste už všichni slyšeli nebo četli o tom, jak jsou muži a ženy jiní. A určitě byste o tom mohli vypravovat své. Jak muži, tak ženy. Samozřejmě, že ženy jsou jiné než muži. A naopak.
Kdybychom byli všichni stejní, byla by to nuda. Vlastně si to ani nedovedu představit. Proboha, o čem bych psala? Moje knihy jsou plné vztahů, lásky, nenávisti, rozvodů, muži a ženy spolu bojují i se milují… Psát o mužích a ženách – to je nevyčerpatelné téma!

Připravila jsem pro vás malý důkaz, jak jsou jiní i malí muži a malé ženy…
Po dětské obrně mám slabší levé lýtko, chodidlo také není úplně v pořádku a o palci se určitě nedá říct, že by byl rovný! Zvykla jsem si na to, tak jako si všichni zvykneme na něco, o čem víme, že to s sebou potáhneme a nikdo nám od toho nikdy nepomůže.

Když se mi narodil syn Filip, nosila jsem sice venku dlouhé sukně nebo kalhoty, ale doma moji nohu viděl. Viděl mě i v létě při koupání. Věděl, že ji mám nemocnou, věděl, že mám obrnu, věděl, že musím nosit boty na podpatku, věděl, že nemůžu chodit bosa, protože mi zpevnili šlachu, takže nedošlápnu patou na zem, věděl, že musím být opatrná, abych si nohu nezlomila a tak dále a tak dále. Nicméně když mu bylo deset let a já kolem něho jednou doma přešla v kalhotkách a v tričku, zůstal na nemocnou nohu překvapeně koukat.
„Jé, mami, ty máš jednu nohu slabší?!“

devět let po něm, se mi narodila dcera Rita. I ona věděla to, co Filip. I ona moji nohu často viděla.
Když jí byly čtyři roky, šli jsme všichni do kina na pohádku. Byla o krásné, zlé čarodějnici, která měla ve skleničce zázračnou vodičku. Když se napila, proměňovala se v havrana, a když se chtěla proměnit zpátky, znovu se napila, a vodička ji z havrana proměnila ve zlou čarodějnici.
Ke konci filmu, kdy už provedla tolik strašných věcí, že by v Česku určitě dostala minimálně tři roky, s odkladem na deset let, se potřebovala proměnit z havrana do podoby čarodějnice. Napila se, začala se proměňovat, chtěla se napít ještě, ale lahvička jí vypadla, rozbila se a milá čarodějnice se neproměnila úplně!

Místo nohy jí zůstal na věky havraní pařát.
A v tu chvíli se na celé kino ozval hlásek mé čtyřleté dcery.
„Moje maminka taky neměla vodičku na paleček!“

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12