Zrození národa

Autor: S. Ravik, O. Janíčková POČTY SVĚTCŮ. Mnohé nám o zástupech postav, zobrazovaných se svatozáří napovídá svatý Jan, autor apokalypsy, čili Zvěstování svatého Jana.

Ten po svém vidění na ostrově Pathmos napsal doslova: „A viděl jsem jak kolem trůnu stojí množství andělů, a bylo jich na tisíce a statisíce…“ Náš autor Isidor Vondruška sepsal 5 svazků podle svátků posvěcených osobností. Najdeme v nich na pět tisíc osobností, které řadí světce podle dne jejich svátků. Těmi se stávají dny, kdy světci umírali, nejednou krutou smrtí, často v římském Koloseu. Stalo se, že byla obětována celá římská legie, odmítající se pokořit návratem k pohanství. Jiní získali den svého svátku v okamžiku, kdy objevili (v našem případě Cyril s Metodějem) mučedníka Klementa, třetího z papežů, který zahynul ještě v době, kdy žil evangelista svatý Jan, a jemuž se dostalo posvěcení svatým Petrem. Svátkem je i den přenesení ostatků na důstojné místo v posvěcené půdě. Tedy se nedivme, že se, zcela případně, nazývá jeden ze slovníků „Rok se svatými“.

Inu je tomu tak, jak napsal Antoine de Saint Exuéry: „A když tě něco drásá a staví se ti na odpor, dopřej si volnost růstu, neboť to zapouštíš kořeny a proměňuješ se. Buď blahoslavena otevřená rána, z níž se zrodíš.“

Oxfordský slovník se věnuje zejména anglosaské sféře, a přesto tu prolistujeme šest stovek stran. Římské martyrologium začalo sepisovat mučedníky od roku 1584, což je nekonečné dílo, které prošlo poslední revizí roku 1969. Sám papež Jan Pavel II. prohlásil za světce na 477 osobností a blahořečil dalších 1318. Z našich postav to byla například Anežka Česká, Zdislava z Lemberka anebo Jan Sarkander. Našeho Cyrila a Metoděje pak povýšil na patrony celé Evropy. Na cestě ke svatořečení je ostatně Jan Pavel II. sám a tedy autor tohoto spisu, který se zúčastnil ranní osobní mše tohoto muže, může již v této chvíli tušit, že přijímal svátost z rukou skutečného světce.

Ovšem nejpečlivějšími badateli se stali takzvaní bollandisté, společnost jezuitských znalců, kteří začali bádat (Jeanem Bollandem počínaje) v půli 17. století. Společnost sídlící v Bruselu vydala první dva svazky roku 1643 a dodnes vytiskli 67 mocných špalků nevšedního encyklopedického díla, zpracovaného s vynikající přesností. Jde o výmluvná Acta Sanctorum, v nichž neschází ani Legenda o svatých Cyrilovi a Metodějovi. Krom jezuitů se na této encyklopedii podílely i další řády, také premonstráti a benediktini. Tak víme, že známých světců je tu obsaženo na dvacet tisíc, nepočítaje 200 tisíc blahoslavených jedinců. I když jsou tyto otevřené počty jen hrubým odhadem. Navíc je ve velké většině nacházíme v relikviářích, v nejrůznějších schránkách, anebo v dílech skvělých portretistů. Na světcích Cyrilovi a Metodějovi, jejichž autentické podoby se nám bohužel nedochovaly, u nás pracovali i autoři chrámových vitráží, a momentálně na jejich zpodobení pracuje grafik Petr Minka, jehož představy jsou vtěleny do stránek, jimiž listujete. Akta svatých jsou ovšem dílem otevřeným, protože přibývají další velikáni, a jak víme, na své svatořečení čeká i Jan Pavel II.

Jaký div, že při těchto počtech objevíme ke každému dni dvacet, pětadvacet osobností, o opakovaných jménech ani nemluvě. Klimentů, (občas psaných jako Klement), z nichž jednoho budeme co nevidět hledat se svatým Cyrilem, je dohromady osm. Vondruška ve svých Životopisech svatých, které svou pečlivostí zaostávají za „bollandisty“, spočetl Karlů a Jiřích po čtrnácti, i když se církev nakonec jmenování válečníka Karla Velikého a jeho zařazení mezi postavami ozdobenými svatozáří, vzdala. Ovšem v Cáchách dodnes přece jen můžeme dotykem Karlova kamenného mocenského trůnu vzdát přinejmenším respekt k panovníkovi, který pohnul evropskými dějinami.

Autor článku: S. Ravik, O. Janíčková