Zrození národa

Autor: S. Ravik, O. Janíčková PRVNÍ KŘEST MORAVY. O víře, křesťanství a Kristu známe jen jednu zásadní pravdu: Kdo je vůbec hledal, již je našel. Panovníkovi Rostislavovi se dílo zdařilo.

Když hledal, našel. A to potkalo Moravu devátého století. Jak víme, v Praze se tenkrát nacházel snad jediný kostel, a pokusy o stavbu svatyní na Moravě nedosáhly roku 800 ani zdaleka obecného uznání. Roku 822 vystupují Moravané ještě jako kmen, který u německého Ludvíka Pobožného projednával prostřednictvím blízkých osobností problémy východních Slovanů.

Tehdy ovšem došlo k pozoruhodné události: roku 831 totiž pasovský biskup Reginhar provedl masovou církevní operaci, když totiž najednou pokřtil „všechny Moravany“. Čímž se odehrála, jak uvádějí historici církevních dějin, pouhá osmnáctiměsíční křesťanská epizoda. Ta ovšem nebyla obecně přijata – naopak jen utvrdila odpor ke křesťanství v těchto končinách.

Zdejší pohané totiž ctili nikoli křest a katolickou víru, ale chovali úctu k Radegastovi na Radhošti, vytvářeli vlastní pohanské bůžky, respektovali studánky, potůčky, listoví stromů. Zejména se ovšem obávali nejhroznějšího z pohanských božstev, boha hromu a blesku Peruna. Moravský kníže Rostislav tedy požádal po roce 860 papeže Mikuláše I. Velikého (858-867) o vyslání učitele, leč „jeho svatost“ si nemohla dovolit přehlédnout mocenské poměry a podpořit císaře Ludvíka Němce, zejména v okamžiku začínajících sporů Říma s byzantskými duchovními. Druhá žádost, adresovaná do Cařihradu však byla přijata Michalem III. pozitivně. Na cestu se vydala, jak ještě uvidíme, dvojice bratří Konstantin (později Cyril) a Metoděj. I započala první fáze misie, která netrvala déle než tři, čtyři roky (863-867).

Sám Bořivoj později vycestoval na Moravu aby se dal pokřtít samotným svatým Metodějem – stal se tak prvním českým křesťanským knížetem. Odehrálo se vše v čase, kdy si moravský vladař Svatopluk podmanil Čechy (882-884). Jak uvádí dějepisec a dávný profesor teologické fakulty Jaroslav Kadlec, přivedl sebou do Čech i slovanské misionáře v čele s knězem Kaichem, jehož sídlem se stal Levý Hradec, protože pražské hradiště ještě neexistovalo. Kostel sv.Klimenta, zbudovaný na Levém Hradci byl také prvním křesťanským chrámem na české půdě. Nový Bořivojův kostel, zbudovaný v Praze byl pak zasvěcený P.Marii. Jak je vidno, nejen na Moravě, ale i v Čechách byla víra vysloveně v plenkách, a jak se uvádí ve fuldských análech, prvních čtrnáct knížat českého původu bylo pokřtěno roku 845 (dříve než kníže Bořivoj) v Řezně.

Co se týče našich věrozvěstů, stojí za zmínku, že objednat si kněze v cizině nebylo snadné, neboť i salcburská arcidiecéze měla v 9. století mnoho chrámů neobsazených. Řečtí duchovní byli chudí a byli ubytováni vesměs při svých kostelech a mniši, vázaní ke svým klášterům, nemohli nikam odcházet. Jediným řešením v ranných počátcích bylo tedy vyučování kněží na domácí půdě, z domácích lidí. A tedy Konstantin připadl „v zemi nikoho“ na myšlenku, že bude vyučovat v našich končinách sám a v domácím jazyce.

A tady stojí za citování slova vladaře v knize Citadela Antoine de Exupéryho. „Jednou ti něco povím o nutnosti či absolutnu, které je božským uzlem svazujícím věci. Je nemožné hrát se zaujetím v kostky, jestliže kostky nic neznamenají. Ale když někomu přikážeš vyplout na rozbouřené moře a on je před naloděním široce obhlíží a těžké mraky zvažuje jako své protivníky, měří vzduté vlny a odhaduje směry větru, nacházejí pro něho všechny ty věci ozvuk jedna v druhé a skrze nutnost mého příkazu, jemuž se neodmlouvá, není tu před ním nesourodá jarmareční podívaná, nýbrž zbudovaná bazilika, a já jsem klenbový svorník, který ji činí trvalou. A až se nalodí a v duchu lodního rituálu bude pak udělovat příkazy zas on, bude velkolepý.“ Konečně „povinnost rozpoznáš především podle toho, že ji nemůžeš sám volit.“

Autor článku: S. Ravik, O. Janíčková