Důchodce a duchovní život – Analogie

Autor článku: František Benda Tak často se snažím vypsat svoje city. Neumím však pro ně najít vhodná jména. Kamkoli se vrtnu, na všech stranách jsi ty, za tebou už nic, než prostor, nebo stěna. Dost možná, že nejsem v psaní dosti hbitý, či je pravá láska prostě bezejmenná.

Zdá se, že nemůže být pochyb, že tyto verše vytryskly z vroucího srdce, které upadlo do dobrovolného zajetí jedné jediné tváře, jedné jediné bytosti.

Nezřídka se stávalo, že mystikové, tj. lidé, kteří usilovali o proniknutí do nejskrytějších hloubek lidského myšlení, se propracovali do stavů, které nebylo možno popsat jinak, než slovy, vztahujícími se k běžné pozemské lásce. Pro usebrání, meditaci, vnory, extázi, samádhi a podobné stavy, s nimiž se můžeme v duchovní literatuře setkat, prostě chybí náležité výrazivo.

Není to samozřejmě nic zvláštního, ani neobvyklého. Také v současnosti jsou popisovány nové obory, o kterých dokonce ani stále ještě žijící předkové neměli nejmenší tušení. Také v nich se vynořují předměty a postupy zcela nové, také pro ně je nutno vytvořit názvy, už třeba jenom proto, aby se daly publikovat či jinak zveřejnit.

Kde je to možné, sahá se po osvědčené latině, ale velmi často se setkáváme se zkratkou několika velkých písmen, jež jsou iniciálami slov z anglické věty, popisující nový objev nebo jeho funkci.

Výhodou těchto dvou používaných jazyků je, že se dají sice méně snadno, ale přece jen rozšifrovat. Ale všechny ty názvy se týkají postupů, které jsou opakovatelné. Pokud byly nasazeny obdobné technické prostředky a použita popsaná metoda jako v původním objevu, neměl by se vyskytnout problém.

V duchovní oblasti je situace složitější. Navzdory tomu, že se jedná o zážitky nesčíslněkrát popsané, jen obtížně se v nich hledá nějaké jednotící hledisko. Nicméně taková variabilita, aby to bylo zcela neuskutečnitelné, zde není. Vždy se totiž jedná o subjektivní zážitky toho kterého myslitele, takže pouze přístupové cesty k popisovanému závěrečnému výsledku se mohou navzájem značně lišit. Jen závěry jsou obdobné.

Proto se v populárních výkladech, které mají přiblížit složitější vědecké postupy obecnému posluchačstvu, používá analogií, aby problémy byly jasnější. Tyto analogie ale zase využívají pouze pomůcek ze světa obecně známého. Ve světě duchovního poznání tomu tak není. Zde se není o co opřít, neboť všeobecná zkušenost o tomto oboru neexistuje. Případ od případu se různí, podle subjektivních zkušeností prožívajících.

Ve světě analogií se naštěstí nabízí široká škála lidového vyprávění, jako jsou pohádky, mýty, pověsti a také lidová slovesnost, která si starobylé moudrosti přetavila do některého druhu vyprávěnek. Nezastupitelné místo zde zaujímá i poezie. Používá sice slova běžně se vyskytující, ale neobvyklým jejich sřetězením dokáže navodit situaci jinak těžko vyjádřitelnou.

Nicméně je zajímavé, že dokonce i třeba obhroublá anekdota nebo laciný šlágr dokáží věrně vystihnout situaci způsobem logické vědě nepřístupným.

Oddaný žák, který se dal na duchovní cestu, pak nachází předmět své radosti, tj. svého Pána všude, na každém kroku. A jako každý správně zamilovaný netouží po ničem víc, jako po možnosti sloužit mu na každém kroku a plnit bez odmluvy všechna jeho přání.

Autor: František Benda, Foto: Internet