Proč nás zvuky moře a šplouchání vody tak uvolňují?

Autor článku: Lucie Šebestová, Zdroj: FOCUS science and technology Láska kvete v každém věku! A proč ne!? Říká se to a mimo jiné to zní hezky. Ovšem kvete láska také za každého počasí?Určitě to budete znát minimálně z jedné terapeutické nahrávky, nebo alespoň jednoho videa libovolné sekty vyznačující se svým zaměřením na vnitřní vyrovnanost. Šumění moře, voda pohrávající si s pískem na pláži, nebo prošplouchávající mezi oblázky.

K moři a především potom k jeho zvuku nás to totiž láká bez ohledu na právě proběhlá vedra. U moře asi každý (průměrný) člověk vydrží alespoň tu malou chvíli jen tak sedět, poslouchat a „civět“ do vln.

Tedy ne jen všechny nahrané zvyku moře, které nás vyzívají v našich obývacích pokojích k ponoření se do nirvány, ale také jakási vnitřní přirozenost nás může přimět zaposlouchat se… Otázkou zůstává: proč? Vysvětlení tohoto uklidňujícího mořského fenoménu je hned několik.
Prvním vysvětlením může být fakt, že zvuky moře jsou označovány jako tzv. „bílý šum“. Jedná se o zvuk, který má ve svém frekvenčním spektru zastoupené rovnoměrně všechny složky slyšitelného zvukového rozsahu. Tento šum tak přehlušuje další rušivé zvuky a zvládne zaměstnat náš mozek do takové míry, že vlastně vytlačí nežádoucí (negativní) myšlenky.

Vlnobití a ševelení moře na pláži se také rytmicky opakuje, což může lidské psychice (a uchu) lahodit. Ovšem zde se dostáváme k paradoxu, protože podobné opakující se „vodní“ zvuky jako například kapání vody z kohoutku mohou působit i zcela opačně. Vězně ve středověkých žalářích, stejně jako dítě snažící se usnout neustálé kapání vody spíše přivede k hněvu a šílenství, než že by ho uklidňovalo. Avšak přesné důvody těchto rozdílných efektů ještě nejsou známé.
Psychologickým vysvětlením je potom asociování našich vzpomínek z dětství a dovolených s vodou a jejím zvukem. Zde by se ale docela dobře dalo namítat, že ne každý opravdu jezdíval jako dítě k moři, nebo trávil léto u řek. Přeci jen pravděpodobněji tedy zní vysvětlení evolučních psychologů. Ti tvrdí, že naši předci byli životně závislí na vodě a také se tedy v její blízkosti snažili pohybovat. Z tohoto tedy může pramenit i naše současná náklonnost k těmto mořským zvukům, které nám dávají podvědomě pocit jistoty a bezpečí.

Autor článku: Lucie Šebestová, Zdroj: FOCUS science and technology