Blažené filmy a blažené knihy

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Při tomhle filmu můžete klidně vařit, o nic nepřijdete, četla jsem v kritice na film o nevěstách na zabití. Vzpomněla jsem si na to, když jsem na něj šla s pětadvacetiletou dcerou. Řekla jsem jí o vaření a ona potěšeně přikývla.

„Přesně na něco takového mám chuť.“
Film začal a já se hned po začátku přistihla, že koukám na plátno s blaženým výrazem a Rita také. V kině vládla blažená pohoda a vydržela u vlády celý blažený film, na jehož blaženém konci jsem měla chuť blaženě zatleskat…

Prožít skoro dvě hodiny v blažené pohodě, je to málo nebo hodně? Zapomenout na dvě hodiny na všechno, co pohoda není, mít blažený pocit nejenom z pohody v sobě, ale i z pohody, která je v lidech v kině kolem nás, vycházet z kina a vzpomínat na svá holčičí nebo chlapecká přátelství, na dětství, na školu, na svatbu a přitom mít pořád ve tváři blažený výraz, to přece není málo!
Proč se blažené filmy nedoporučují jako balzám na duši? Proč se kritikou odstřelují? Kdy konečně někomu dojde, že blažené filmy, které nikdy nezískají Oskara, způsobují ženám a mužům všech věkových skupin, nejenom blažený výraz ve tváři, ale dají jim i zapomenout na všechno, co jim v duši i ve tváři vyvolává všechno jiné, jenom ne výraz blaha…

Na nevěsty jsem nezapomněla, ani na dvě blažené hodiny s nimi strávené, a pořád mi ležela v hlavě ta nespravedlivá kritika. Pak jsem jednou pozorovala ve vlaku muže, který si s blaženým výrazem četl knihu, která určitě nebyla filozofická, a uvědomila jsem si, že se blaženě tváříme i při čtení blažených knih. Ale zatímco blažené filmy kritika rovnou odstřelí a dá jim maximálně 30%, blažené knihy ignoruje. Nechválí je, ani nekritizuje.

Blažené knihy prostě pro kritiku neexistují!

Nechápu to. Spisovatelé, kteří popisují životy dnešních žen a mužů, přece mají své místo v současné literatuře, to jim žádný ignorantský kritik nemůže upřít. Blažené knihy jsou ve všech knihovnách, ale v regálech chybí, protože jsou rozpůjčované – knihovnice zvou autory blažených knih na besedy právě proto, že se jejich blažené knihy nejvíce půjčují.

Blažené knihy patří do literatury, i když jimi kritici pohrdají. Patří k dnešním ženám i mužům, protože popisují jejich život, který někdy není vůbec blažený.
Napíše vůbec někdy nějaký kritik něco o mých blažených knihách, napadlo mě, a hned jsem si odpověděla.
Nenapíše.

Tvoje knihy jsou pro kritiky póvl, protože jsou blažené.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12