Do Olomouce dorazil maršál Radecký, slavný vojevůdce

Zdroj: ČTK V historickém kočáru taženým čtyřspřežím hnědých koní se včera po centru Olomouce projel rakouský polní maršál Josef Václav Radecký z Radče. Do města se symbolicky vrátil po zhruba 180 letech a při tradičních oslavách na jeho počest jej vítaly stovky Olomoučanů. Radecký byl v roce 1829 jmenován velitelem olomoucké pevnosti. Jeho legendu si zdejší město připomíná každoročně.

Slavného vojevůdce vítaly při jeho příjezdu vojenské posádkové hudby z Rakouska, Nizozemska, Česka a Slovenska. „Jsem velice rád, že jsem ve své milované pevnosti Olomouc. Naposledy jsem tady byl léta Páně 1831. A potom na skok loni,“ řekl dnes maršál Olomoučanům. Při promenádě po centru města jej doprovázeli vojáci v pestrobarevných uniformách i dámy v dobových šatech, kloboucích a s deštníky nad hlavami.

Podle pořadatelů akce šlo o geniálního stratéga. Jeho legendu si je tak podle něj vhodné ve městě, ve kterém velmi rád pobýval, slavnostně připomínat. Letos se tak stalo podvanácté. S Olomoucí se jeho osud protnul v roce 1829, kdy se stal velitelem olomoucké pevnosti. Mnozí mysleli, že už jde o jeho vojenský důchod.

„Nikdo netušil, že starého vojáka povinnost povolá k jeho další hvězdné hodině. Na italském bojišti dvakrát slavně porazí mnohem silnějšího nepřítele. V bouřlivých letech zachrání monarchii a stane se nejslavnějším vojevůdcem mnohonárodní říše 19. století. A Olomouc bude na jeho výkony také patřičně hrdá,“ řekl ČTK pořadatel akce Libor Gašparovič.

Josef Václav hrabě Radecký z Radče (1766 – 1858) byl český šlechtic a rakouský vojevůdce. Během své 72 let trvající vojenské kariéry ve službách rakouské monarchie absolvoval 17 polních tažení a byl sedmkrát raněn. Jeho zásluhy ocenilo v roce 1848 i město Olomouc, které ho jmenovalo čestným občanem.

Radecký byl také znám jako milovník žen, dobrého vína a jídla, ale i jako autor receptu na vídeňský řízek. Na jeho stopy v Olomouci narážejí odborníci dodnes. Loni pracovníci Vlastivědného muzea objevili při kontrole sbírek jeho tabatěrku, kterou zřejmě kolem roku 1848 věnoval při italském tažení plukovnímu soudci Pýčovi. Osudy tabatěrky líčí dopis, jenž v ní byl uložen. Podle Karla Podolského z muzea by tabatěrka měla pro sběratele nevyčíslitelnou hodnotu. V muzeu se ukrývala přes sto let.

Zdroj: ČTK, Foto: Internet