Zrození národa

Autor: S. Ravik, O. Janíčková CESTA ZA KLIMENTEM by se dala rovněž nazvat jako misie na ruskou půdu, a k Chazarům. A byla také první misií, jíž se zúčastnili oba bratři.

Konstantin tu chtěl najít svého světce, Klimenta, v pořadí třetího papeže, posvěceného ještě svatým Petrem a provázel ho Metoděj, který opustil dráhu klášterní kariéry. Druhý z obou věrozvěstů absolvoval práva a získal tak předpoklady pro pozdější činnost na Moravě. Spojilo se tak humanitní a filologické vzdělání jednoho z učitelů s jazykovou a právní precizností jeho bratra. Mimochodem dodnes vzdělanci v oboru dějin, kultury a filozofie cítí mezeru právě v přesnosti vyjadřování, jíž vynikají úspěšní absolventi práv.

Konstantin ovšem zářil v náboženských debatách, a svého času absolvoval i diplomatickou cestu do Bagdádu, rozvíjel jazykové znalosti a seznamoval se s písmem nejrůznějších národů. Což prokázal při řešení tajemství číše připisované židovskému vladaři Šalomounovi, a uchovávané v chrámu sv.Sofie. S pomocí své jazykové výbavy rozluštil aramejsko-židovský nápis, v němž bylo údajně zapsáno proroctví o narození Krista. Stal se tak jedním z předáků oboru starověké paleografie, tedy nauky o písmu a významu textů, které nám zanechaly staré národy.

Než se dostaneme k nálezu ostatků jednoho z předních světců na „posvátném trůnu“, zamíříme přes Krym do říše Chazarů. Dnes o této říši, a kdysi velmoci, mnoho nevědí ani historici, a z učebnic starověkého dějepisu tato kapitola prakticky zmizela. Chazaři představovali původně kočovný a později polokočovný národ, který se pozvolna usazoval a v osmém a devátém století ovládal území jižní části dnešní Ukrajiny a Ruska, tedy Krym, dolní tok Dněpru, až ke Kaspickému moři a úpatí Kavkazu. Vztahy této říše, ovládané kaganem, (tedy vladařem ne nepodobným chánům kočovných kmenů), k Byzanci byly přátelské a téměř spojenecké. Jak východořímská říše, tak Chazaři totiž čelili stejným protivníkům. Chazaři zejména odolávali ruským Varjagům, kteří se tlačili k jihu chazarské říše, a obě mocnosti také Arabům, jejichž mocenský rozmach začínal s Mohamedem a jeho následovníky od sedmého století.

Tím pádem se šířila v zemi víra moslimská, dále řecká ortodoxní nauka, daná mocenskými zájmy, i územní blízkostí říše našich věrozvěstů. Ke všemu zde do třetice šířili svůj vliv i judaisté. Nebylo tudíž divu, že při takovém množství ideových a mocenských vlivů se Chazarové obraceli s prosbou o rady v problémech obrany právě na Byzanc. Roku 834 vyslali tedy Byzantinci do říše Chazarů vojenské odborníky o jejichž působení dodnes svědčí už jen trosky obranného zdiva. Mocenským centrem této říše, kterou odvál vítr času, byla pevnost Itil nacházející se v povodí Volhy.

Bylo to ostatně nedlouho od časů, kdy obě říše bojovaly společně s arabskou expanzí za vlády chalífa Hárúna ar-Rašída (786-809), tedy postavy četných pověstí, pohádek, po němž se dodnes jmenuje jedna z nejpamátnějších tříd města Bagdádu. Povolání misionářů se tedy ujal sám byzantský císař, který vyhledal Konstantina a jak se praví v záznamech pocházejících z oněch časů, vylíčil svému učenci chazarské problémy a pravil: „Jdi, Filozofe, k těm lidem a sestav pro ně odpověď a řeč o Svaté Trojici, … neboť nikdo jiný to nesvede, jak náleží.“ Konstantin odvětil: „Poroučíš-li, pane, pro takovou věc půjdu s radostí pěší i bosý a beze všeho, co Kristus zakázal svým učedníkům s sebou nosit.“ Císař připomněl svou „císařskou moc a důstojnost“ a dodal: „Jdi tam tedy důstojně s císařskou pomocí.“

Konstantin, který měl vést při před Židy, Saracény, Chazary a dokonce i Rusy, byl naštěstí perfektně jazykově vybaven, a ještě cestou na Krym se přiučil dalším jazykům a abecedám, mimo jiné i hebrejštině a jazyku Chazarů, a přijal dokonce ruské překlady některých pasáží Písma. Jak se dochovalo v legendách, rozhodl prý kagan o volbě víry slibem, že se utkají byzantští křesťané s předákem moslimů a Židů, a země se podrobí té víře, která v debatě zvítězí. Nevíme sice, na jaké otázky a s jakým úspěchem kdo odpověděl, ale kagan, jak praví pověst, rozhodl o moslimské víře v armádě, prosazoval křesťanství mezi lidem zemědělským a pro židovskou víru ve světě zbyla pak sféra obchodu. Židy údajně zastupoval filozof Nehudá Halevi, za muslimy Al Farábí. Stalo se, jak se uvádí, roku 861.

Leč kagan, jak soudí znalci, nemohl rozhodovat o dělení náboženských řádů a myšlenek, zejména když nebyl dost kompetentní, aby třídil zásadní principy tří světů. Jiná zvěst pravila, že se Chazaři přiklonili k judaismu, a tak se stali jedním z hebrejských etnik. V Anglii na toto téma vyšla dokonce kniha, nazvaná v českém překladu: Třináctý kmen chazarské říše. Protože židovských kmenů je, jak známo, dvanáct, tím třináctým se měli stát, jak napovídá titul spisu, Chazaři. Při složitosti, s jakou se může stát občan Židem, (podle výkladu pražského rabína), je tato legenda i z judaistického hlediska neuvěřitelná. Autor britské knihy mohl tedy svůj spis nadepsat titulem „Obřezaný národ.“

Mnoho o debatách vedených mezi mudrci v říši Chazarů ovšem nevíme. Hlavním tématem, s nímž vystupovali židovští rabíni, byl ovšem Kristus, neboť ti se z náboženského hlediska nemohli smířit se vtělením Syna Božího, tedy s nosnými principy Svaté Trojice. Konstantin který tu pokřtil mnoho Chazarů se judaistům opřel slovy, že „bylo nutno, aby Bůh sám přišel k lidem, měli-li být spaseni.“ A dodal, že „Bůh, chtěl-li spasit člověka, mohl a musil se v něm ubytovat.“

Jen jedna pravda ze všech dochovaných zpráv je nesporná: že po Chazarech nakonec zůstala v tomto světě říše východních Slovanů, zatímco Saracéni protáhli nakonec severní Afrikou až do Španěl, dokonce i se Židy, a přinesli sebou spisy velkých antických filozofů, které by se nejspíše ztratily ze světového povědomí, což si i velká část vzdělanců dnes již neuvědomuje. S nimi se přepravovala na Západ také kultura a vlastní i antická vzdělanost. Nakonec se jim však katolický pyrenejský svět naprosto odcizil. Jako symbol dávné minulosti zde zbyla jen plastika židovského teologa, filozofa a lékaře. Jmenuje se Moše ben Maimonides, judaistický symbol bouřlivé minulosti. Dotknete-li se jeho nohy, přejde na vás, podle legendy jeho moudrost – zkoušel jsem to, a tak jsem se v duchu vrátil do dávné minulosti kdy moudrost putovala světem.

Nu a v Seville, kde Maimonida najdete, mají dnes patronem světce, kterého bude vzápětí hledat dvojice našich věrozvěstů. Bude to totiž svatý Klement (nebo též Kliment), postava jíž si na svatém stolci věru vážili a postavili pro ni dokonce chrám.

Autor článku: S. Ravik, O. Janíčková