Zrození národa

Autor: S. Ravik, O. Janíčková JAK SE HLEDAJÍ SVĚTCI. Konstantin na cestě s Metodějem na cestě k Chazarům navštívili Krymský poloostrov, a protože věděli, že u města Chersonu se má nacházet hrob svatého Klementa, vydali se s povolením zdejšího biskupa na blízký ostrůvek, kde – podle podání – mělo být uloženo tělo mučedníka Klementa.

Počali tedy kopat a v sutinách nalezli ostatky i kotvu, což znamená, že se dostali k cíli své cesty.

Tak získal Konstantin první z mnoha dárků, které poputují sebou na příštích cestách, jež povedou na Západ, nejprve k nám do střední Evropy, pak do Říma. Kromě Sevilly se Klement I. stal i patronem kameníků, námořníků a plavců, ale též Krymu, kde byl pohřben. Co by světec byl ovšem vzácnou postavou, protože žil v prvním století, a co by svatý otec působil v letech 88-97 (podle jiných záznamů v posledních letech před rokem 101). Jeho vzácnost spočívá ve faktu, že byl raným mučedníkem, kterého do církve a k víře přivedl svým kázáním apoštol Barnabáš. Klement byl ostatně současníkem apoštolů, kteří znali osobně Ježíše a zažil tedy i svého předchůdce, svatého Petra a provázel dokonce, jak se traduje, svatého Pavla z Tarsu, který přenesl plamen křesťanské víry k nám do Evropy.

Mučedníkem se tento muž stal v Asii, zejména proto, že jej římská moc, jmenovitě císař Traján, nechali přepravit do kamenolomů na Krymu, do míst, v nichž jsme před okamžikem pozorovali naše věrozvěsty, tedy objevitele ostatků. Krom Metoděje bychom měli připsat zásluhu především svatému Konstantinovi. Co se Klementa týče, tento odsouzenec, který svou vírou provokoval římského císaře, byl nasazen na nucené práce v proslulých mramorových kamenolomech, tedy v místech vystavených vydatnému vedru přirozeně provázenému žízní. Papež Klement si zde ovšem povšiml ovečky, která nožkou hrabala v zemi, a začal její zoufalou snahu napodobovat vlastním drápáním v kamenné půdě. Tu mu vytryskl pramen vody k radosti spoluvězňů, což ovšem pobouřilo hlídače, kteří své vězně provázeli. Vyrovnali si se snaživým a žíznivým papežem účty tím, že mu k tělu připoutali kotvu a vrhli ho do moře. Podle jiné alternativy utopili našeho světce v Tibeře, tedy kousek od dnešního svatopetrského chrámu.

Což ovšem nemohu dokázat, ani historicky doložit. Tím pádem přihrávám ovšem (a nejen zde) zlomyslným skeptikům, kteří zpochybní naše vyprávění o cestách věrozvěstů. Jenomže copak by nám zbylo z dávných dějů, kdybychom je protlačovali sítem levné kritiky? A co by zbylo z dějin a z kouzla antických dějů, kdybychom stůj co stůj trvali na vědeckém doložení našich příběhů, když právě antika a starověké dějiny by přišly o půvab a kouzlo (dejme tomu významného historika Vojtěcha Zamarovského).

Legenda o potopení mučedníka v moři, pak navíc vyprávěla o tom, jak andělé na dně vod vyhrabali pro svatého otce hrobku, do níž papeže i s kotvou uložili. Tak se prý stávalo, že se za mimořádných odlivů poblíž Chersonésu hrob občas vynořil. Z této pověsti je nejpravděpodobnější ono vlnobití, které obnažovalo špatné svědomí římské moci. Našemu Konstantinovi se jeho kutání v moři ovšem vyplatilo, neboť objev jednoho z prvních papežů Řím opravdu potěšil. Na „konečnou“, do vlastního domu, se Klement, (tedy zbytek jeho kostí, dostal přibližně roku 868, a jeho rodný dům byl později opatřen nástavbou dalšího patra, které církev proměnila v chrám, přizdobený freskami ze života velkého nebožtíka. Krom životních výjevů obrazy provázela symbolická kotva, s níž byl vhozen do moře. Jeho obrazy, jako vzpomínkä i na našeho Konstantina, se po čase objevily v oduševnělé bazilice v Chartres, také v katedrále v Kolíně nad Rýnem, ale i v naší Staré Boleslavi, o níž budeme ještě hovořit. Zkrátka: Konstantin s Metodějem se nevraceli a nepřicházeli do Evropy s prázdnou. Tím spíš, že je krom ostatků papeže provázelo 200 otroků, kteří na přímluvu věrozvěstů byli kaganem propuštěni na svobodu.

Cesta k Chazarům prostě nebyla marná, i když o obsahu dialogů, vedeného řadou církví vlastně mnoho nebo skoro nic nevíme. Jinak Klimentů (či Klementů) se na papežském křesle objevilo všeho všudy čtrnáct, a to nepočítáme osobnosti tohoto jména mezi světci, a počet chrámů, které byly zasvěceny právě objevenému papeži Klimentovi u pobřeží Černého moře i na našem kontinentě. U nás byl Klimentovi zasvěcen jeden z chrámů, které jsou součástí pražského Klementina, které se jako univerzitní a knihovnický celek inspirovalo, jak je vidno, rovněž tímto jménem. Jiný chrám tohoto zasvěcení se objevil na Levém Hradci, a přirozeně i ve Staré Boleslavi, když tu vystavili Paládium českého národa, spojujícího tohoto světce zároveň s jeho nálezci, s Konstantinem a Metodějem a ke všemu ještě s tragedií svatého Václava.

Krom toho bychom neměli opomenout, že každý světec, zejména patron, byl ve zobrazení doprovázen patřičným atributem. V případě svatého Klementa to byla krom zmíněné kotvy ještě ryba, mlýnské kolo, klíč anebo kniha. Tu konečně najdeme i u naší misijní dvojice, u Konstantina s Metodějem. Nu a díky úspěšnému nálezu byla na památku Cyrila a Metoděje tato dvojice provázena na obrazovém pojetí zvláštním atributem, skříňkou či truhličkou, připomínající nález ostatků jednoho z prvních papežů.

Autor článku: S. Ravik, O. Janíčková