Ano, přiznávám se podruhé.

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Ano, přiznávám se podruhé, když mám čas, koukám na Výměnu manželek.
Fascinuje mě, jak se ženy dobrovolně, s vidinou honoráře, pasují do rolí hospodyněk, služek, kuchařek, uklízeček a vychovatelek. Fascinuje mě, jak si muži, u kterých „slouží“, rychle zvyknou na roli „pána“ a chtějí mít oběd na stole za každou cenu! A proč ne? Vyměněné manželky celému národu hrdě hlásí, že jsou tu od toho, aby doma posluhovaly! Ano, na nás všechno stojí a někdy i leží! Stávají se z nás výkonné krabice, a když, světe zboř se, nezvládneme čtyřčata, máme pocit, že jsme se před národem odepsaly a do smrti budeme mít na čele cejch neschopnosti!
Hrůza! Hrůza! Hrůza!

Stejný názor měly i mé pražské kamarádky, když jsme se občas sešly u kafe, v kavárně VESMÍRNA, v ulici Ve Smečkách.

Vesmírna je nekuřáckou kavárnou s pracovně – tréninkovým programem pro lidi s mentálním postižením, kteří zde pracují jako barmani a číšníci (www.vesmirna.cz). Chodím sem ráda, protože je to kousek od Činoherního klubu, krásně se tu sedí, dělají dobré tousty… prostě je tu nádherně a návštěvu všem vřele doporučuju.
Seděly jsme tedy ve VESMÍRNĚ a notovaly si.

Někdy vyděláváme víc než chlapi, brouzdáme po internetu, řídíme letadla, firmy, jezdíme do ciziny, ale ve společnosti se nic nezměnilo!

Ženská je tady prostě od toho, aby se starala o děti, o chlapa a o domácnost. Jsme slepice, nic víc, nic míň, výkonné slepice – krabice a ještě to ukazujeme v televizi!

Společně jsme si zanadávaly, řekly si, že my bychom do ničeho tak odporného nelezly, protože jsme emancipované, ale další díl Výměny jsme si ujít nenechaly.

Naposledy jsem viděla rodinu, ve které byly čtyři děti. Dvě starší dívky a dvě batolata. Otec vymyslel rozpis práce, který v té rodině perfektně už několik let funguje a nikomu nevadí. Všichni se mu podřizují, protože všichni jsou na tom stejně.

Byla jsem nadšená! Tomu říkám demokracie! Úžasné!
Druhý den jsem měla opět sraz s naší kafíčkovou partou v kavárně VESMÍRNA, a když jsem přicházela ke stolku, viděla jsem jejich rozčílené tváře a slyšela jejich zvýšené hlasy.

„Chápete to? To byl nějaký úchyl!“
„Jak kontroloval, jestli je všechno udělaný podle toho jeho rozpisu!“
„Já měla husinu z toho, jak jezdil prstem po těch kolonkách… umyté nádobí… vynést koš…“
„Magor! Fakt magor! Tohle tedy mít doma…“
Bylo mi jasné, že se svým nadšením z rozpisu ven nepůjdu. Chodím totiž s holkami na kafe ráda…

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12