Stávka

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

My, co dojíždíme, nikdy nezapomeneme na stávku železničářů před několika lety. Trvala od 4. února do 8. února 1997. V pondělí a v úterý jsem zůstala doma, ale v úterý odpoledne mi z Činoherního klubu zavolali, že prý jezdí autobusy, abych přijela. Tak jsem ve středu jela do Prahy autobusem.

Zpátky jezdily autobusy také, měly zastávku vedle Masarykova nádraží, a na jejich odjezd čekaly stovky lidí. Neumím se moc cpát, tak jsem se většinou dostala až do druhého, někdy i třetího.

Pamatuju si, jak se v pátek nedostali do autobusu tři učňové, vrátili se na internát, chtěli tam do soboty přespat, jenomže ten už byl zamčený, neměli peníze, domů zavolat nemohli – tehdy ještě mobily nebyly běžné – a tak se celou noc potloukali po Praze a jeli domů až v sobotu.

V době stávky se ministr, jehož jméno jsem radši rychle zapomněla, nechal na stránkách MF DNES slyšet, že se obejdeme bez Českých drah, že se vůbec nic nestalo a cestujícím nevadí, že vlaky nejezdí. Autobusy to prý zvládají.

Měl pravdu, ten chytrý chlapec.
Těm, kteří si mohli vzít volno, dovolenou, nebo se hodili marod, těm stávka opravdu nevadila. Ale když si vzpomenu na příšerné jízdy přeplněným autobusem, které sice nezajížděly do všech stanic, kde normálně zastavuje vlak, ale i tak byly zajížďky nekonečné, když si vzpomenu, jak byly autobusy narvané, jak lidé nestíhali přípoje, jak jsme stáli namačkaní jeden na druhého, tak mi je špatně ještě dneska.
V neděli jsem si řekla, pokud bude stávka pokračovat, do Prahy nejedu, i kdybych si měla zlámat nohu!
Naštěstí se vlaky v pondělí rozjely.

Za pár let byla zase stávka. Tentokrát jenom půlhodinová. Nás, co dojíždíme, to rozesmálo. Co je půlhodinová stávka proti tomu, když ráno přijdete na nádraží a na informační ceduli máte u každého vlaku zpoždění?
60 minut. 80 minut. 120 minut. 260 minut.

Co je to proti tomu, když přijdete na Masaryčku a váš vlak nejede, protože ještě nedorazil z Kolína? Taková stávková půlhodina zpoždění, o které navíc předem víte, je legrace!
Týden po této půlhodince jsem se vracela z Prahy panťákem. Přes uličku seděli tři muži, zaměstnanci Českých drah, dva z nich byli dokonce strojvůdci a bavili se o…

O čem jiném, že? A mluvili dost nahlas, jakoby to říkali nám, cestujícím.
Že jsou v právu, tak proč by nestávkovali, když i piloti stávkují, nikdo neví, s jakými problémy se musí v práci potýkat, nikoho nezajímá, když Jarda neudělá tohle, tak Standa nemůže udělat tamto, a Jindra tím pádem vyjede pozdě, takže je zpoždění…

Všimli si, že je pozoruju, a když jsem to už nevydržela a začala se smát, všichni tři se na mě podívali.
„Promiňte, že se směju, ale dělám v divadle. A když má představení začít v půl osmé, tak začne. Diváky nezajímá, jestli má zvukař problémy a přišel pozdě a proto se začne hrát později. To se prostě v divadle nesmí stát. Divák je pro nás svatý!“ Nekoukali na mě přátelsky a já dostala vztek. „A ještě k té vaší stávce! Ono je totiž úplně jedno, jestli stávkujete, protože stejně máte zpoždění!“

Tak. Začala jsem si číst a už jsem si jich nevšímala. Přijeli jsme do Úval, někdo vystoupil, jiný přistoupil, ale tři stateční stále zůstávali a zmobilizovali se.

„Za komoušů jim všichni herci lezli do zadků a teď jich jsou plný noviny! Prej celebrity! Cpou se všude! Do všeho kecají!“ „Koho zajímá, co si nějaký herec myslí? Komedianti!“ „Já je nemůžu ani vidět! Novotný, Bohdalka – hned to přepnu! A ten…“ „Myslíš toho rypákatýho? Krause?“ „Jo, toho! Když slyším ty idioty, co si zve do toho svýho pořadu…“ „Myslíš, Uvolněte se, prosím?“ „Jo. Uvolněte se, prosím! Člověk ani neví, kdo to je a von si ho tam pozve! Neznámý lidi, který v životě nic nedokázali! Akorát sesmolí nějakou knížku, kterou stejně nikdo nečte!“

A tak to pokračovalo dál a dál. Pak hoši postupně vystupovali, a když vystoupil poslední, oddychla jsem si.
Páni, ti mi to dali! Pracuju v divadle, v roce 2005 jsem byla u pana Krause a nějakou tu knížku taky občas sesmolím.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12