Důchodce a duchovní život – Ekologie osobnosti 2

Autor článku: František Benda Podle dochovaných záznamů se lidstvo od samého počátku snažilo poznat záhadu svého vzniku, prostředí a umístění ve vesmíru. Takové pokusy neustaly dodnes, a jestliže v oněch dávných dobách vyústily do nepřeberné spousty pověr a magických obřadů, v dnešní době obsahují neméně nepřeberné množství názorů, tentokrát ovšem podepřených mnohdy velmi rafinovanými výzkumy a úvahami.

Ne vždy jsou ale podobné záměry vedeny upřímnou snahou o poznání pravdy. Lidská povaha je slabá, náchylná k přestupkům; lákadla zisků, ať již hmotných nebo společenských, jsou příliš silná, než aby mohla být již předem z lidského chování vyloučena. Tímto faktem jsou poznamenána i mnohá tvrzení, vydávaná – někdy velmi vtíravě – za jediný možný přístup k poznání.

Stačí, vezmeme-li do ruky libovolnou učebnici filosofie, která obsahuje seznam zatím publikovaných nebo jenom z tradice známých filosofických směrů. Kdokoliv si zde vybere. Od nejzatvrzelejších materialistů a ateistů až po bigotní uctívače čehokoli. A všechny jsou obhajovány s vášnivou zatvrzelostí, mnohdy rozhodnuté obrátit zbytek nevěřícího světa na svou víru krví a železem.

Současná situace se neustále mění. Všeobecná vzdělanost dosáhla nebývalé výše, a nové informace se šíří bleskovou rychlostí po celém povrchu naší zeměkoule. Kdo projeví skutečný zájem, může získat libovolný poznatek doslova během několika vteřin. Což ale ani zdaleka neznamená, že by se lidstvo dokázalo shodnout na nějakém jednoduchém, všeobecně přístupném názoru. Stále ještě přetrvávají různé předsudky, nacionalistické nadřazenosti, nedůvěra, snaha o sebeprosazení i touha po nadvládě nad ostatními, kteří jsou považování za méně hodnotné.

I mezi takovýmito rozvaděnými skupinami se ale nacházejí lidé, kteří to myslí s obrodou vážně, a pokud zjistí, že jsou někde prosazovány příliš odlišné nebo nebezpečné názory, snaží se uvážlivým dialogem vyjasnit rozdíly a nějakým způsobem je eliminovat. Tím, že se svět rozšířením možností předávání informací zdánlivě zmenšil, začalo v něm být i současně těsno, protože lidé mají k sobě blíže, a jejich nároky na prostor k životu narůstají. Také různé názory a požadavky se pak nacházejí natolik nebezpečně blízko sebe, že si až překážejí.

Nemáme-li se začít se svými bezprostředními i zcela vzdálenými sousedy přetlačovat, musíme se dohodnout na nějaké společné cestě, se kterou bude souhlasit co největší počet lidí z obou táborů. Nemusí to být – a patrně asi nebude – cesta zcela jednoznačná, naprosto společná a všemi bez výjimky přijímaná, ale alespoň cesta všestranně tolerovaná.
Nelze tvrdit, že by pokusů o nalezení takové cesty bylo málo. Jejich společnou bolestí ale bylo, že většina z nich na samém začátku prosazovala tvrzení, že právě ona je ta pravá, naprosto správná, a ty, ty, ty, jestliže se odchýlíš.

Žijeme ovšem ve dvojakém, bipolárním světě, ve kterém cokoli, co vůbec dokáže vstoupit do zorného pole našeho poznání, se vyskytuje ve dvojím vydání, zpravidla od sebe významově zcela odlišném. A tak si můžeme tento strohý požadavek naprosté poslušnosti vysvětlit třeba i tak, že se nemáme příliš rozptylovat jinými učeními, než jsme se rozhodli na samém začátku sledovat, ale naprosto se nám nezakazuje nahlédnout i do sousedovy zahrádky, neroste-li mu tam náhodou něco, co by nám vyhovovalo lépe než naše vlastní osázení a výpěstky.

Těch zahrádek máme kolem sebe hned několik, a neškodí si je stručně prohlédnout. Třeba jako z letícího balonu. Takový pohled poskytuje dost jasný, i když hrubý přehled, co se kde nachází, takže i když nebudeme zacházet do detailů, dokážeme si jistě udělat svůj vlastní obrázek o různých nabídkách.

Nezdá se, že by nabízené filosofické a náboženské systémy pokryly všechny možnosti. Spíš jde o náhodný výběr, podle toho, jaký se kde narodil genius (nebo usurpátor), i když téměř každý z nich se snaží přesvědčit, že vývoj vesmíru spěl k tomu, aby právě on se mohl objevit a spasit zbytek lidstva.
V západním světě je z pozoruhodných učení bezesporu nejstarší judaismus. Podle jeho svaté knihy Tóry byl svět stvořen Hospodinem, a na jeho vrchol byl posazen člověk. S jeho potomky, kteří samozřej-mě takto vznikli jako první, posléze Hospodin uzavřel smlouvu, že je vyzdvihne nad všechny ostatní národy. Z toho vyplývá, že judaismus je první a nejlepší.

Z judaismu se ovšem po dlouhé době vyvinulo křesťanství. Jak-koli byl příchod Kristův v Tóře již dávno předpovězen, přesto u Židů upadl v nemilost, a aniž mu bylo dopřáno prohloubit své učení dlouhodobým vývojem, zemřel poměrně mlád. Jeho nepopiratelným přínosem je zdůrazňování lásky k bližnímu a odpouštění provinění. To dosud představuje ve filosofii tak silnou složku, že jeho vyznavači, tj. křesťané, jsou přesvědčeni, že je to právem upřednostňuje před jinými, a staví je tak do čela všech národů.
Ani Mohamed se ve svém Koránu nedomnívá, že by jeho učení bylo podružné. V jeho jménu dobyli muslimové nesmírná území a získali tolik přívrženců, že se dodnes domnívají, že se mohou plným právem stavět do čela jiných národů a vyžadovat od nich poslušnost.

Východní náboženství, která jsou zdaleka nejstarší, nemají mocenské ambice. Právě naopak: něco podobného vylučují ze svých učení od samého začátku. Odvracejí pozornost svých vyznavačů od praktického života, a jdou k samému základu myšlení. Praktický život je pro ně druhořadý. Neopírají se o představu Boha (takže ani nejde o náboženství v pravém slova smyslu), nýbrž spoléhají pouze na své vlastní síly. Nicméně vyznavači jsou přesvědčeni, že mír a harmonie ve světě převládne jedině tehdy, až se jejich představami inspiruje většina lidstva.

Ekologie je věda, která zkoumá vztahy mezi organismy a jejich prostředím. Ekologie člověka se pak zabývá jmenovitě člověkem vpleteným do jeho okolí a jeho vztahů s ním a s ostatními lidmi. Nejde jí ani tak o to, co se odehrálo kdysi dříve, jako o současný stav. Ten je pro ni východiskem. Začíná od „zde a nyní“, a snaží se alespoň zachránit to, co se pomalu ztrácí, případně podpořit to, co má naději se rozvinout. A také nepřehlíží nové možnosti, které bezesporu ještě čekají.

Sebeusilovnější snaha ale nedokáže zajistit, abychom se pohybovali ve všech oblastech, které by připadaly v úvahu, nebo by mohly být pro nás alespoň trochu zajímavé. Na to je život příliš složitý.

Jsme ale schopni se alespoň dotýkat všech citlivých bodů našich životů, a to na rozličných úrovních. Ať už se vůči nim zachováme jakkoli – od nadšené propagace po lhostejné míjení bez zájmu – tím, že si jejich existenci a případně i rozsah působení uvědomíme, již jsme s nimi navázali spojení. I velký strom vyrostl z malého semínka. A ze zrnka našeho třeba jen povrchního duchovního zájmu může vyrůst trvalý a plodný vztah dokonce i proti naší vůli.

Autor: František Benda, Foto: Internet