Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce zobrazit diskusi

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

Jede vláček, kolejáček

Publikováno: 11.11.13
Počet zobrazení: 1095
  Autor článku: Irena Fuchsová
Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.
 

Ráno jsem vstala radostně, bylo pondělí a v magazínu ONA DNES (www.ona.dnes) mi měl vyjít fejeton, tak jsem se měla na co těšit. No, když to tak probírám, tak se vlastně na něco těším každý den.
V úterý vychází kolínský týdeník PRES (www.pres.cz), ale i CLAUDIE (www.bauermedia.cz), kde mívám povídky, těším se na středu, kdy je na ČT 1 Pošta pro tebe a tah Sportky, ve čtvrtek vychází Fuchsoviny v Denících Bohemia v celém středočeském kraji (www.kolinsky.denik.cz), v pátek je na ČT 1 Třináctá komnata a Uvolněte se, prosím, a také vychází Čas na lásku nebo Napsáno životem, kam píšu příběhy ze života, v sobotu se těším na přílohy MF DNES a Lidových novin, a v neděli se těším na tah Sportky a na Mr. GS na NOVĚ.

Vstávám prostě radostně každé ráno!
Magazín ONA DNES jsem si prohlédla hned v parku, zatímco se náš Atíček blaženě věnoval vůním psích dam, a byla jsem spokojená ještě víc. Fejeton byl úžasný! Fuchsová je fakt dobrá!
A krásné ráno pokračovalo. Vlak na Prahu zpoždění neměl, sice byl dost plný, ale s vytrvalostí dojížděče jsem procházela tak dlouho vagony, až jsem objevila kupé, kde seděli jenom tři lidé. Sympatický třicátník pracoval na notebooku, studentka naproti mně se učila a éterická dáma na sedadle u dveří podřimovala.
Bylo tam příjemné, pracovní ticho, tak jsem začala dělat korektury knihy, KDYŽ JSEM POTKAL ANDĚLA. Za Pečkami se éterické dámě rozezpíval mobil a ona se ve vteřině změnila ve řvoucí popelnici. Bylo po idylce.
„Jedu do Prahy koupit ty potahy! U nás nic nemají! … Zbláznila ses, Renato? Bílý?! Musím koupit tmavý! Olda je prase, všechno zasviní! … Kostičkový taky ne! Nenávidím kostičky! Máma na mě pořád rvala kostičkový sukně! … Proč? Nevím proč! Jak mám vědět, proč na mě moje máma rvala kostičky? Zeptej se jí! … Prostě nenávidím kostičky! … Renato, neblbni! Bílou?! Nechci bílou! Dej mi pokoj s bílou! Přece ti říkám, že je Olda prase! … Je prase! Neříkej mi, že není prase! Kdybys viděla, jak leze do postele… Ty po něm nepereš! Já vím, že bílá by se tam hodila, ale ne! … Ty ses zbláznila?! Černý potahy?! Černý?!… Jo, říkala jsem tmavý! Ale když řeknu tmavý, nemyslím tím černý!“ Zvedla jsem oči od korektur. Studentka i mladý muž s počítačem už po sobě vytřeštěně koukali, tak jsem se k nim rychle přidala.
Co to je, ptali jsme se navzájem pohledy a zvedali jsme oči na strop kupé. To je tedy síla!

Dáma – popelnice mluvila a mluvila. A pořád o látce na potahy. Renata s ní měla svatou trpělivost!
V Úvalech konečně skončila. Zdálo se, že barvu s Renatou vyřešila, schovala mobil a z popelnice se opět stala éterická víla, choulící se v rohu, jako by v kupé nikdy nebyla.
Bylo to silnější než já. Vážně. A tak jsem se nadechla.
„Tak jakou barvu nakonec koupíte?“

Studentka a mladý muž se na mě pobaveně podívali a éterická dáma zkoprněla.
„Prosím? To mluvíte se mnou?!“ Přikývla jsem.
„Ano. S vámi. Dvacet minut poslouchám, jaké potahy máte koupit, tak se nedivte, že mě to zajímá! Tak co vám Renata poradila? Bílé asi ne, co? Když je váš Olda prase!“
Dáma se rychle zmobilizovala.

„Co si to dovolujete?! A co je vám vůbec do toho? Jste normální?! Slyšeli jste ji?!“
Mladý muž si odkašlal.
„Máte pravdu, co je jí do toho!“ Mě sjel pohledem a na ni se usmál.
„Děkuju vám, pane,“ řekla popelnice, zavraždila mě pohledem a laskavě se podívala na mladého muže, který se k ní naklonil.
„Máte pravdu, není normální. Co je jí do toho, jakou barvu vyberete! Mě by zajímalo něco jiného! Na co vlastně ten potah je?“
Všichni tři jsme se smáli celou dobu, co se éterická dáma oblékala, a vlastně jsme se smáli i potom, když bouchla dveřmi kupé.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: