Zrození národa

Autor: S. Ravik, O. Janíčková O OSUDECH PALÁDIA. Teď na okamžik přerušíme dějství, které skončilo Konstantinem a Metodějem a historickou relikvií národa, a měli bychom se na okamžik vrátit k osudům této památky chránící národ a popsat stručně její osud, ne nepodobný složitým dějinám celé naší země.

Když se obráz, vlastně reliéf Paládia, vracel na místo nálezu postavili zde kapli, z níž se časem stal přestavbami, typickými pro všechna stará architektonická díla dnešní chrám Panny Marie. Císař Karel IV., který sám sbíral náboženské památky a zejména ostatky svatých, sem často docházel v doprovodu prvního arcibiskupa (od 1344) Arnošta z Pardubic. Starou Boleslav navštívil i císař Zikmund a Ladislav Pohrobek.

Husité zdejší kapli vypálili, čímž značně poškodili i paládium, z něhož tehdy zbyla kovová beztvará troska. Tu ještě na přelomu patnáctého a šestnáctého století (okolo roku 1500) převedl do dnešní podoby – podle popisu originálu – neznámý mistr a někdejší poutní místo bylo tudíž obnoveno, a také Paládium se již od onoho času neměnilo. Podle názoru znalců se styl provedení, o němž se dlouho vedly spory, podobá nejspíše gotickému pojetí, blízkému slavným gotickým madonám Svatovítské a Zlatokorunské. Takže lepšího dobrozdání a kvalifikace se Paládium ani dočkat nemohlo.

V následujícím šestnáctém století se ujali památky jezuité, řád založený roku 1534 Ignácem z Loyoly, kteří obnovili kult Paládia, a když roku 1609 vydal Rudolf II. svůj Majestát, skýtající náboženskou svobodu, zorganizovali (možná z protestu, ale spíše z vděku) dva jezuité (P.Colens a P.Cristecius) pouť do Staré Boleslavi k posvátnému reliéfu. Ten byl totiž zrovna v tomto roce označen za oficiální Paládium českého národa.

V sedmnáctém a osmnáctém století dosáhl staroboleslavský kult, tedy slovutný reliéf a poutní cesta z Prahy do Staré Boleslavi největší slávy. Pouť byla doplněna 44 zastávkami, tedy výklenkovými kaplemi, vzdálenými od sebe 400 metrů. Této trase se také začalo říkat „Via sancta“. Na jednotlivých zastaveních byly zpodobeny náměty ze svatováclavských a mariánských legend. Jak se píše, mezi dvěma zastaveními byla mezera přibližně v délce Karlova mostu.

Zmíněný jezuitský řád, který triumfoval bělohorskou bitvou a tragickými následky této porážky, si zde dokonce vybudoval jednu ze svých rezidencí a roku 1617 pak byla zahájena stavba dnešního chrámu zasvěceného Nanebevzetí Panny Marie, co by schrány oslavovaného Paládia. Stavba byla dokončena za šest let, do roku 1623. Kilián Ignác Dientzenhofer pak v osmnáctém století dobudoval k stavebnímu dílu ještě ambit a jižní věž.

Jezuitský pisatel Bohuslav Balbín (1621-1688) se ovšem nevyhnul popisu staroboleslavské Madony a napsal o zdejším chrámu doslova, že „jest totiž na tomto oltáři (svatého Kosmy a Damiána) sličně vyobrazen svatý Cyril a Methud, kterak dotčený obraz mariánský svaté Ludmile do rukou vkládají.“ Co se Madony týče, poznamenal, že není ztvárněna z ryzího zlata, stříbra, ale ze směsice kovů , zvaných kovem korintským („aes Corinthicum“).

Bohuslav Balbín též zachoval popis o významu tohoto reliéfu. Napsal totiž, že kdykoli svatý Václav táhl do boje „s odznaky slávou knížecí důstojnosti“, nosíval jeden z dvořanů v čele průvodu obraz Panny Marie na dlouhém kopí, zejména pak v boji anebo na cestě ke dvoru německého vladaře. Pověst pak vypravuje, že korouhev nosil blahoslavený Podiven, i v okamžiku, kdy Václav táhl proti vévodovi Zlickému, tento vévéda, vědom si Václavovy posvátné zbroje, byl předem zastrašen a raději se Václavovi podrobil. Balbín tudíž dal k dějepisu Staré Boleslavi přiložit rytinu Karla Škréty vytvořenou roku 1670 – na ní je zobrazen svatý Václav, který s vévodou Zlickým táhne vítězně do Prahy. Nad vojskem se vznášejí dva andělé a v čele vojska sedí na koni Podiven, který drží v pravici korouhev s posvátným obrazem Panny Marie, o němž nyní hovoříme.

Za zmínku stojí i legendy o zázracích, k nimž prý docházelo když se choří lidé pouze podívali na obraz Madony; byli rázem zbaveni svých neduhů, a byla plněna jejich zbožná přání. I zbožný lid neváhal obětovat vosk svíček, nějaký peníz či roucho, a jak se dočítáme, „i jiné divné věci pokorným srdcem přinášeli.“ Ve spise kanovníka Kašpara Arsenika z Radbuzy, vydaném roku 1613, se dochovaly písemné záznamy o zázračných událostech, spojených se staroboleslavskou Madonou. Kniha má ovšem dlouhý název, nejspíše jako výčet událostí, které se v prostředí Paládia odehrávají. „Pobožná knížka o Blahoslavené Panně Marii a přečisté Rodičce Syna Božího a o divích, kteříž se dějí před jejím obrazem v Staré Boleslavi: nábožným Poutníkům a jiným křesťanům velmi užitečná.“

Autor článku: S. Ravik, O. Janíčková