Zrození národa

Autor: S. Ravik, O. Janíčková BOUŘLIVÝ ČAS TŘICETILETÉ VÁLKY ovšem neminul ani Paládium. Při válečném tažení v únoru roku 1632 přepadli dva saští rytmistři chrám ve Staré Boleslavi, a zcizili nejen Paládium, ale i další poklady a relikvie, mimo jiné ostatky svatého Václava, krev a vlasy, které tu byly uloženy, ale též jeho střevíc a rukavice svatého Vojtěcha a „špic“ z Kristovy trnové koruny.

Tuhle kořist přinesli zatvrzelému luteránovi, Vavřinci z Hoffkirchu. Ten nelenil, a na Staroměstském náměstí Paládium zhanobil: u právě oběšeného tovaryše postavil dvě židle. Na jedné napsal urážlivý vysvětlující text, opatřený pečetí, na druhou hrubým hřebem přibil Paládium. Ta rána v rytině Panny Marie zůstala dodnes, byla však mistry řemesla pečlivou zlatnickou prací zacelena.

Důvodů této scény bylo nejspíše několik – krom urážky P.Marie se snažili Sasové oslabit Čechy o bojovou záštitu a požehnání, a navíc šlo nejspíše o hrubou odplatu za popravu 27 českých účastníků stavovského odboje. I následovalo šest let vyjednávání o vrácení – ovšemže za nemalý peníz. (Výkupné činilo celých sto tisíc zlatých. Jen pro srovnání: za 5000 zlatých bylo v té době možné pořídit celé panství se zámkem polnostmi i lesy.) Nakonec Paládium skončilo u Benigny Kateřiny z Lobkovic, která jednání zprostředkovala, a na příkaz císaře Ferdinanda III. (1637-1646) byla nakonec vzácná relikvie konečně vrácena, ovšemže s okázalou slávou na původní místo. Jenomže válka pokračovala. Roku 1639 vtrhli do Boleslavi Švédové a jejich vojevůdce Jan Banner se ve městě jak se patří vyřádil. Zbořeny byly četné domy, na troskách severní věže byly instalovány kanony namířené proti Brandýsu. Svatyně a oltáře byly vydrancovány – jen Paládium bylo včas přeneseno do císařského bezpečí. Relikvie se tak ocitla v rukou manželky císaře Ferdinanda III., která vyšperkovala reliéf materiály dovezenými z indických držav. Tak se v reliéfu objevily perly, ebenová korunka, zlaté zdobení a smaragdy.

Čeští věřící se ovšem nedali odradit a putovali do Boleslavi i k osiřelému oltáři. Válka sice skončila, nemilovaný kat stavovského povstání Ferdinand III. nosil reliéf na vlastní hrudi, ale teprve s nástupem Ferdinanda IV. (1646-1654), tedy roku 1646 byl relikviář vrácen pražskému arcibiskupovi Arnoštu z Harrachu. Slavnostní průvod provázel reliéf Panny s Ježíškem na cestě ke svatovítské katedrále. Praha byla sice těsně před uzavřením vestfálského míru obsazena švédskými žoldáky, rudolfinské sbírky vyloupeny, a na čas se ocitlo v rukou švédské generality i Paládium. Po složitých jednáních se dostala památka přes Vídeň znovu na oltář ve Staré Boleslavi. Stalo se tak roku 1650, kdy již odezněla i ozvěna kanonů třicetileté války. Cestou bylo paládium vystaveno v Jindřichově Hradci – a místní varhaník, slavný skladatel Adam Michna z Otradovic složil oslavnou píseň a díkuvzdání o dvanácti slokách. Při té příležitosti byli bezděčně vzpomenuti i věrozvěsti a apoštolové. Sbor věřících zpíval tuto píseň tehdy a posléze i o poutích do Boleslavi až do devatenáctého století.

Angelové prozpívají
a díky Bohu vzdávají,
proroci, apoštolové
dí: „Pán Bůh s vámi Čechové!“
Mariji, Mariji ctíme,
dítky Matku velebíme.

Aj vzhůru, vzhůru Čechové!
Marie lvice, vy lvové:
hotovte se prozpívati,
tak Matku pozdravovati.
Mariji, Mariji ctíme,
dítky Matku velebíme.

V Praze pak průvody s relikvií na nosítkách neminulo jediné z významných náboženských míst. Bylo na Vyšehradě, na Pražském hradě, u Týna, přešlo galerií plastik na Karlově mostě, ale bylo neseno i k premonstrátům ve Strahovském areálu. Nakonec tedy skončilo se vší slávou až ve Staré Boleslavi.

Autor článku: S. Ravik, O. Janíčková