Zrození národa

Autor: S. Ravik, O. Janíčková DÍLO BYLO HOTOVO jak shledali s jistým uspokojením po třech letech a několika měsících oba věrozvěstové.

Stalo se tak díky staroslověnštině, překladům duchovní literatury, zejména Bible a liturgického řádu, vychováním dvou stovek žáků, často budoucích kněží a duchovním vlivem a srozumitelným podáním náboženských tajemství někdejším pohanům. Ačkoli byli údajně překvapení množstvím chrámů, které se nacházely na Velké Moravě, (nejspíše v sídlech vladařů), když došli v červnu 863 na Velehrad, začali kácet modly, rušit dávné zlozvyky či nemravy, jakými byly například sňatky mezi příbuznými nebo mnohoženství, běžné v muslimském světě. Rušili pověry a Konstantin osobně rozbořil na Radhošti uctívaného Radegasta s býčí hlavou a s rohy v rukou. Na Špilberku přišli pohané o modlu Peruna, zatímco u Kyjova založili Konstantin s Metodějem klášter podle řehole svatého Basila. Mnohé chrámy, kříže či kazatelny u Znojma, u Vyškova a na jiných místech zůstaly zachovány dodnes. Podle pověstí založili misionáři chrámy i v Brně a Olomouci.

Ovšem největší dílo vykonali Konstantin s Metodějem ve sféře literární. Krom celé Bible, (až na knihy Makabejských), u níž by nám jen holý přepis, (neřkuli překlad) trvaly léta, nám zanechali breviář (čili časoslov), mešní knihu čili misál (zvaný služebník), obřadní knihu s předpisy pro udílení svátostí (trěbník), zpěvník sv.Jana Damascenského (oktoich), a také mešní řád, který připravili pro schválení papežem. Stačí když si pro představu rozsahu celého díla zopakujeme jen všechny obřadní knihy, které patří do jejich díla – totiž Svatou Liturgii, a dále mše Večerní, Jitřní, Povečeří, Půlnoční, Hodinky, Osmihlasník, Velikonoční, Postní a Sváteční bohoslužby.

Na díle spolupracoval i Metoděj, který po Konstantinově (Cyrilově) smrti biblický překlad dokončil. Společným dílem byly jejich výklady o Boží Trojici, které s dlouhými teologickými spory na východě vedly nakonec k rozpadu církve a ke vzniku pravoslaví. Pod názvem Paterika byly oběma věrozvěsty zpracovány životy církevních Otců, které měly sloužit jako duchovní četba pro seminaristy.

Zvláštní hodnotu má Proglas, báseň svatého Cyrila, zamýšlená jako předmluva ke čtyřem evangeliím. Jde o báseň ve dvanáctislabičném verši. Krom toho jeho posledním dílem byl takzvaný Scholion, který napsal Konstantin (tedy Cyril) v čase, kdy obhajoval principy slovanské liturgie. Metoděj se zase jako právník vyznamenal rozsáhlým církevním zákoníkem, zvaným Nomokánon či Kormčaja kniga. Základem tohoto díla byl spis cařihradského patriarchy Jana Scholastika, který Metoděj přizpůsobil moravským poměrům. Dále sepsal Řeč k soudcům – knížatům, a. do třetice vytvořil náš první civilní zákoník, Zákon „sudnym judem“. Když si představíme doslova velkou knihovnu, kterou věrozvěsti (jak jsme viděli) během tří let vytvořili, připomeňme si české zákonodárce, kteří se hromadně a celá léta dohadovali při vytvoření pouhého občanského zákoníku, a to s použitím veškeré techniky, kterou měli (na rozdíl od věrozvěstů) k dispozici. Oba bratři přitom vycházeli z řeckého zákoníku Ekloga, který vznikl okolo roku 726. K tomu přidali mnohá pravidla římského práva, jež bylo nadlouho nosným pilířem evropského zákonodárství, přičemž přidali i ledacos ze zvykového práva zdejší země. Vytvořil tak základy právního systému církevního a civilního.

Jestliže jsme si zopakovali větší část díla obou věrozvěstů, jde vlastně spíše o poklonu dvěma světcům, patronům Evropy, kteří svými spisy nejen poučili zdejší obyvatelstvo, ale učinili doslova neuvěřitelný zázrak. Nemluvě o tom, že se Morava stala v této krátké době také zemí katolickou – bez pomoci franckých žalobníků. A jak napsal filozof Ladislav Klíma, šlo ve skutečnosti o „rozhodnutí se ke vznešenosti.“ Tím pádem „největší den českých dějin“ byl „dnem sebeuzření, sebezrození, rozhodnutí se pro vznešenost.“

Autor článku: S. Ravik, O. Janíčková