Cestování

Autor článku: Irena Fuchsová Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

25. září 2009 jsem jela do Činoherního klubu (www.cinoherniklub.cz) na odpolední opakovací zkoušku. Po každých prázdninách se vždycky před představením dělají opakovací zkoušky, abychom si všichni všechno zopakovali. Opakovací zkoušky bývají v září skoro každý den a já z nich nikdy nejsem nadšená, protože když zkouším do 14. hodin, musím pak čekat na opakovací zkoušku do 16. nebo do 17. hodin a domů přijíždím až večer.

Letos to ještě šlo. Pan režisér Smoček mě z dopoledních zkoušek uvolnil, takže jsem jezdila jenom odpoledne, ale stejně jsem měla celý den rozbitý.
25. září 2009 jsme tedy měli od 16 hodin opakovací zkoušku. Šla jsem na autobus, který měl jet ze Zálabí od lékárny ve 13. 53. a těšila jsem se, že pojedu vlakem ve 14. 02., budu v divadle po 15. hodině, udělám si v klidu kafe a popovídám si s kamarády, které jsem po dovolené ještě neviděla.

Autobus měl deset minut zpoždění, takže mi vlak ve 14. 02. ujel. Další jel ve 14. 30., ale měl zpoždění deset minut. Vidina kafe a kamarádů se rychle rozplynula.
Při čekání na zpožděný rychlík jsem si na mobilu všimla esemesky z kanceláře Činoherního klubu.
„Dnešní zkouška se posouvá na 17. hodinu. Příjemné odpoledne ti přeju!“ Poslali mi ji chvíli před tím, než jsem šla na autobus. Já blbec, že jsem se nepodívala! Mohla jsem být o hodinu déle doma…

Co mám dělat, když už jsem na nádraží? Nic. Nastoupit do vlaku, který právě přijel.
V jednom kupé seděl u zavřeného okna mladý muž, který vypadal inteligentně. Protože venku nebylo příliš teplo, uvítala jsem zavřené okno, vešla jsem do kupé, zeptala se ho, jestli má volno, on něco zahučel, já si sedla, on okamžitě vstal a otevřel okno. Nezeptal se, jestli mi to nevadí, takže zase tak inteligentní nebude, napadlo mě.

V kupé se okamžitě ochladilo, a když okno nezavřel, ani když jsme vyjeli z nádraží, ani když jsme projeli kolem Lučební, pochopila jsem, proč to udělal. Na obtížný hmyz nastříkat Biolit, na baby v kupé otevřít okno. Přece jenom je to inteligentní chlapec.
Ve Velimi jsem se zvedla, neřekla jsem ani slovo, i když jsem měla vztek, to se přiznám, a šla jsem si sednout do kupé hned vedle, k příjemnému slovenskému manželskému páru. Samozřejmě, že jsem jim to hned řekla a pán se rozesmál.
„Kdyby vám bylo osmnáct, to by okno neotevřel!“
Vytáhla jsem blok a začala si dělat poznámky, a aby byla tahle Fuchsovina opravdu autentická, po deseti minutách jsem se zvedla a nakoukla jsem do kupé, ze kterého jsem byla vypuzená.
Mladý muž pořád seděl spokojeně sám v kupé a okno?
Bylo zavřené.

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12