Důchodce a duchovní život – Samoobsluha

Autor článku: František Benda Ti, kteří si vzali za úkol sledovat a případně i rozšiřovat duchovní život současné společnosti, často vyjadřují své znepokojení. Společnost se prý příliš odklání od starých, zaběhnutých náboženství.

Buď že si místo nich vytváří směry nové, poskládané z různých základních kamenů oněch směrů dávno osvědčených, nebo si vyhledává, či nově konstruuje alternativní (tj. zástupné) směry nové, směřující někdy až k udivujícím cílům. Výsledkem pak prý nemůže být nic jiného, než nezvládnutelný chaos. Proto ty obavy.

Tomu se není moc co divit. Klasická náboženství původně držela krok s pozvolným vývojem společnosti; zpočátku mu zpravidla napomáhala tím, že zaváděla víceméně jasná pravidla společenského chování, aby se ale později projevila spíše jako brzdný element. To tehdy, když společnost ze sebe začala setřásat příkrov nepochopitelných dogmat a dala se cestou snadněji zdůvodnitelné vědy.

Dogmata se obtížně obhajují, a odmítači víry toho samozřejmě s úspěchem využívají. S obtížně pochopitelnými dogmaty ovšem často odstraňují i etický náboj, který s sebou víra bezesporu nese. Je pak na bíle dni, že i tyto nové směry zabřednou do spleti nezodpověditelných otázek.
Zdá se, že tím vyvstává dilema. Buď starou víru a všestrannou podporu etického chování, nebo přechod k volnomyšlenkářství se vzrůstem škodlivých protispolečenských jevů.

Hlad po duchovním poznání je ovšem trvalý. Jeho zastáncům jistě není možno ve větší míře upírat upřímnou snahu při hledání správné cesty. Snadno si ovšem zdůvodní, že společenské změny už dosáhly takového stupně, že jakási nová renezance je již více než nutná. Pak už je pouze krůček k tomu, že za stavu, ve kterém bezpočetná literatura přináší liturgie i těch nejzapadlejších náboženství, si mnozí nadšenci vytvářejí svá vlastní vyznání, sestavená z těch vyčtených poznatků, které nejlépe vyhovují jejich současnému zaměření.

Jako kdyby si někdo při stavbě svého nového domu snášel jednotlivé potřebné části ze staveb již dávno postavených, nějakým způsobem prověřených a osvědčených. Odněkud vstupní portál, odjinud vnitřní vybavení. Ani kuchyň nemusí být ze stejného místa co pracovna. Příměr „každý pes jiná ves“ by zde byl pejorativum. Přenášejí se přece pouze použitelné a výhodné části. I kompilace je určitým druhem tvorby. Ne všechno prospěšné musí být přece zbrusu nové.

Pouhé sestavení ovšem nestačí. Jednotlivé, tu a tam přece jen částečně nesourodé dílce je nutno smysluplně pospojovat, takže bez trochu vlastní malty a cihel nebo tvárnic se takový snaživý stavitel přece jen neobejde. Není-li při své práci dostatečně pečlivý, zhroutí se nový výtvor i jemu. Je-li úspěšný, pak si postaví domov ke svému obrazu. Jakkoli mohou být takové výsledky prapodivné, cíl mají všechny stejný: aby se v novém domově dalo spokojeně a bezproblémově bydlet.

Takový způsob myšlení ale není nic nového. S rozvíjející se vědou také jen málokdo držel krok s novými poznatky. Ty byly zpočátku výsadou pouze několika mála nadšenců. Nicméně postupně i každá běžná hospodyňka snadno přejala jejich základní zkušenosti, aniž by vůbec tušila, jaký mají vědecký podklad. Mnohé z nich lidé zcela automaticky pochopili z prostého užívání, a některé novější rychle přijali do svého vybavení prostě proto, že jim buď nějakým způsobem usnadňovaly život, nebo že to bez nich prostě nešlo.
Tak obyčejná životní zkušenost např. naučila, že tělesa padají směrem dolů a voda odmítá téci vzhůru. K tomu nebylo nutno studovat fyziku. Později ochotně přistoupili na to, že vařič snadno nahradí otevřený oheň a nejpozději vzali na vědomí třeba to, že mobil je k ničemu v místech, kde není signál.

Do podrobností přece zasahovat není nutno. Ani ve všeobsáhlém supermarketu nevkládáme do obsáhlého koše vše, na co padne náš zrak, jakkoli to může být za určitých okolností výhodné. Tam je toho tolik prostě proto, aby byly uspokojeny nejrůznější druhy zákazníků. My si pouze pečlivě vybíráme, co právě potřebujeme, aniž bychom se ale bránili zájmu o novinky, které by nás mohly nějakým způsobem poučit. Při tom je známou zkušeností, že se tam setkáme i s mnohými předměty, o kterých ani dost dobře nevíme, k čemu vůbec jsou. Těmi se prostě a jednoduše nezabýváme. V běžném životě se snad snažíme porozumět všem všudypřítomným, většinou cizojazyčným reklamám?

A stejně jako v samoobsluze supermarketu či při stavbě vlastního nového domu se mnozí chováme i při vytváření svého světového názoru. Nejde tu ovšem pouze o vlastnictví nového stavení. Svou roli hrají i různé další faktory. U domu je například také důležité má-li svou honosností vypovědět cosi o majetnosti vlastníka, nebo bude-li sloužit jako výrobna čehosi, co má majiteli přinést zisk. Někomu ale stačí jen skromná chaloupka, zatímco tu a tam se někdo odstěhuje ve vší tichosti rovnou do nehostinné jeskyně.
Hlavně, že se budou všichni cítit spokojeně a budou sloužit dobré věci.

Autor: František Benda, Foto: Internet