Lidské vztahy aneb odpuštění o Vánocích

Autorka článku: Zdenka Figlia Nejsme perfektní a nemůžeme říct, že dokážeme každému a za každých okolností odpustit. Je to nereálné? Nevěřím. Pár lidí to snad i dokáže. Mně, mladé ženě píšící tyto řádky je čtvrtstoletí a taky odpouštět neumím. Snad jenom vlastní mámě.

Těžce a komplikovaně procházíme životem, někdy procházkou po trní a bodláčí, ale tu i tam naskytne se chvíle, kdy si sedneme a zamyslíme se. Někdy snad i trochu nahněvaně, možná rozlítostněně,… Záleží na situaci, na daném člověku, na kterého zrovna myslíme.

Odpustit je však možné! Zmobilizujme všechny síly a veškeré své soustředění, abychom došli k cíli. Nezastávám názor (ač jsem křesťankou), že je nejlepší kdykoli, komukoli, cokoli odpustit. Pud sebezáchovy je větší než touha odpouštět. Zvlášť těžko se odpouští, když cítíme, že nás čeká další rána, že náš viník, kterému chceme odpustit, nám ublíží nanovo. Někteří lidé se nechtějí anebo nedokážou změnit a to nepomůže ani svěcená voda.

Něco jsem se ale již naučila! Nedusit v sobě nenávist nebo jakékoli jiné negativní pocity. Co myslíte? Ubližuje zloba a smutek z rány druhých více druhým, nebo nám samým? Dlouho jsem to neuměla pochopit. Proč mi pro pána krále všichni doporučují odpustit aspoň kvůli sobě? Proč? No zkrátka a prostě proto, aby mě to „nesnědlo zaživa“. Je neskonale lepší pocit po odpuštění a žije se mi lehčeji a volněji dýchám.

Zlobíte nebo jste se zlobili na někoho? Ten někdo někde venku čeká na Vaše odpuštění. Dejte dárek jemu či jí (ale v neposlední řadě sama sobě!) a odpusťte. Je na uvážení, jestli to dané osobě sdělit, nebo si to nechat pro sebe.

Vlastně vůbec nezáleží, jestli je to po letech, měsících nebo dnech. Raději pozdě, než nikdy! Znám pár lidí, kteří žijí s nenávistí celé roky a je mi jich moc líto. Jakoby se z těch okovů nikdy nedostali, zůstávají v nich a myslí na to snad každý den. Není škoda marnit čas? Není zbytečné se užírat? Vždyť jediné co máme, je čas, ale přitom neznáme jeho množství a nevíme, kdy vyprší. Je to snad kýč? Kýč možná, zároveň ale nesporný fakt!

Všude kolem jsou Vánoce. Snad už od října všude blikají světýlky, blyští se zlatavé řetězy, září upoutávky na slevy… což po pravdě spoustě z nás leze pěkně na nervy. Já vím, globalizace, svět kolem nás postupující do nejintimnějších oblastí našich životů… Taky se mi moc nelíbí. Nezamlouvají se mi mraky reklam, neberoucí si servítky, lidi, kteří zapomněli cítit a jsou

jako roboti. K Vánocům bohužel neodlučitelně patří marketing a všude na nás útočí nejrůznější výhodné půjčky, jsme masírování a přesvědčováni k vyhazování peněz.

Buďme radši příkladem pro ostatní (ale sami pro sebe též), ukažme jak to jde jinak a jak to jde mnohem líp: nenásilně ale s dostatečnou silou a intenzitou, emotivně, aby to každý pochopil. Odpuštění může být a je jedním z těchto dobrých příkladů. Naučme svým příkladem děti, dospělé, malé i velké, že zlobit se na kamarády několik dnů kvůli hračce nebo špatnému slovu nic nevyřeší. Věci se rozbijí, slova se zapomenou, ale naše vztahy můžu vydržet napořád – pokud budeme chtít.

Přeji Vám všem krásné, klidné a zážitkovo bohaté Vánoční svátky.

Autor: Zdenka Figlia, Foto: Internet