Smysl života 1

Autor článku: Dominika Poláková Spousta lidí začne dříve či později přemýšlet o smyslu své existence a o hledání životního štěstí. Když je člověk mladý a šťastný, málokdy se zajímá o smysl života. Ti nejšťastnější většinou vůbec neřeší otázky typu „Jaký je můj smysl života?“

Žijí jen tak bez významnějšího důvodu, nepřemýšlí nad tím proč dělají dnes tohle a zítra zase toto.
Zcela jiný pohled na věc zaujme člověk, který stárne, nebo když ho postihne nějaká nemoc, neštěstí, smrt bližního. Tehdy se ptáme „Proč se to stalo zrovna mně ? Tohle jsem si nezasloužil !“

Jelikož dnešní vyspělý, moderní a zejména pro starší generace nepochopitelný svět je plný násilí a krutosti, mnozí pochybují o existenci spravedlnosti a o tom, že život má nějaký hlubší smysl.

Je snad smysl života pouze to, že jsme se zde náhodou narodili, zrovna a právě do takového těla, které máme, do takové země, doby, na takovou planetu; půlku života promrhali tím, že jsme se honili za materiálními statky, které nám společnost tak štědře (leč ne zadarmo) nabízí, abychom měli děti a o ty se postarali, zhruba v 70 až 80 letech zemřeli a pak již nikdy neexistovali? Možná ne, možná ano. Odpovězte si sami. V prvním případě se není čím zabývat. Neexistuje. Pokud jste si odpověděli „ano“, pojďme se společně podívat na tuto možnost z čistě filosofického hlediska.

Majetek neřeší vůbec nic
Mnozí lidé, především pak ti žijící v západních zemích si myslí, že hlavním smyslem života je získání hmotného majetku, velikého finančního bohatství. Věří, že tak se dá dospět k naprosto šťastnému životu, že si pořídí vše o čem sní a problémy zmizí. Nezmizí! Zeptejme se těch, kteří již hmotný majetek mají, a mají ho opravdu hodně.

Kanadský spisovatel Harry Bruce řekl: „Překvapující množství bohatých lidí tvrdí, že nejsou šťastní“. Dále jeden z bývalých prezidentů Spojených států Jimmy Carter prohlásil: „Přišli jsme na to, že vlastnictví věcí, o které jsme dříve tak silně usilovali, neuspokojuje naši touhu po poznání účelu. Hromadění těchto věcí nemůže zaplnit prázdnotu života, v němž schází jistota“. A další významný politik řekl: „Mnoho let se zabývám intenzívním hledáním pravdy o sobě a mém životě. Znám nespočetně mnoho jiných lidí, kteří tvrdí totéž. Více lidí než kdykoli dříve si klade otázky: Kdo vlastně jsem? Co je smyslem mého života? Proč mám tyto otázky?“

Je to všechno jen náhoda ?
The Encyclopedia Americana uvedla: „stupeň složitosti a vnitřní uspořádání živých i neživých tvorů je nepředstavitelně výjimečná. Důkladné zkoumání rostlin, hmyzu a savců poukazuje na neuvěřitelně přesnou strukturu jejich jednotlivých dílčích částí“. Astronom sir Bernard Lovell napsal: „Pravděpodobnost náhodného jevu, který by mohl vést třeba jen k vytvoření té nejjednodušší proteinové molekuly, je nepředstavitelně malá. Tato pravděpodobnost je prakticky nulová.“

Molekulární biolog Michael Denton řekl: „všude, kam se podíváme, a půjdeme-li do jakékoliv hloubky, vždy najdeme nesmírnou eleganci a důmyslnost tohoto řešení“. Denton dále uvádí: „darwinovská teorie, která tvrdí, že vše živé pomáhá vzniknout jen veliká náhoda, je největším kosmogonickým omylem 20. století“.
Každý konstrukční návrh musí mít svého konstruktéra

Představa, že by se mohla neživá hmota vytvořit jen náhodným postupem jako je Velký třesk, a poté se postupně změnit v hmotu živou, je tak matoucí, že je vlastně úplně nemožná.

Pokud ovšem nic z toho nevzniklo jen náhodou, musí mít toto řešení svého konstruktéra. Musí existovat stvořitel, Bůh, chcete-li vyšší síla, která to vše zařídila. A čím je konstrukční návrh propracovanější, tím dokonalejší musí být jeho konstruktér. Znáte snad nějaké výjimky? Žádné nejsou.

Fyzik Paul Davies uvedl: „To, že zde jsme, má jistě určitý důvod. V průběhu mého vědeckého bádání jsem se stále více utvrzoval ve víře, že je vše ve vesmíru vytvořeno s tak dokonalou důmyslností, že to nemohu přijmout jen jako holý fakt. Myslím, že zde musí existovat nějaké hlubší vysvětlení“.

Autor: Dominika Poláková, Foto: Internet