Trápí vás bronchitida?

Autor: Lukáš Pítra Bronchitida je zánět velkých plicních průdušek. Vyvolává jej bakteriální nebo virová infekce. Rozvine se náhle, například po nachlazení (akutní bronchitida), nebo může probíhat dlouhodobě, případně se pravidelně po celé roky vracet a způsobit postupné poškození průdušek a plic (chronická bronchitida).

Někteří lidé jsou k zánětu průdušek náchylnější než ostatní; muži jsou postiženi častěji než ženy v poměru 10:1. Důvody, proč tomu tak je, nejsou známé. Víme však, že kuřáci mají padesátkrát větší pravděpodobnost, že onemocní chronickou bronchitidou, než nekuřáci.

Příčiny

Obecně řečeno se bronchitidy vyskytují častěji v zimě, ve vlhkém chladném počasí a při větším znečištění vzduchu. Přispívajícími faktory jsou prochlazení, zvýšená únava, přepracování a silné kouření.

Příčinou většiny akutních zánětů průdušek jsou virové infekce, které napadnou sliznice dýchacích cest. Chronická bronchitida vyvolá podráždění a kašel, vede k tomu, že se sliznice průdušek jizví a ztenčuje. Plíce ztrácejí svou pružnost a narušuje se v nich životně důležitá výměna dýchacích plynů (kyslíku a oxidu uhličitého). Trvalý zánět průdušek vede ke zvýšení produkce hlenu pohárkovými buňkami v jejich sliznici. Hlenu, který vykašláváme, se říká sputum.

Protože přístup přímo do průdušek je obtížný, spoléhají se lékaři na sputum jako na hlavní diagnostickou známku. Jeho barva napoví, nakolik je onemocnění vážné.

Příznaky

Při akutním zánětu průdušek bývá prvním příznakem nachlazení, rýma, zvýšená teplota, bolesti ve svalech a někdy i v zádech. Brzy nato následuje příznak nejtypičtější: úporný kašel. Zpočátku je suchý a dráždivý, později se stává vlhkým a postižený člověk začne vykašlávat hlen. Kašel se zhoršuje v noci v poloze vleže a při vdechnutí kouře.

Chronická bronchitida se popisuje jako produktivní kašel s vykašláváním hlenu, který se vyskytuje po většinu dnů v týdnu a trvá nejméně tři měsíce v roce po dva po sobě následující roky. Její hlavní příznak – vlhký kašel – se může objevovat v záchvatech. Další příznaky závisí na tom, zda je přítomna rozedma plic a do jaké míry. Rozedmou plic rozumíme stav, kdy plicní sklípky zůstanou přeplněny vzduchem, přepážky mezi nimi zanikají a plíce tak zůstávají v trvale rozepjatém stavu, což ztěžuje dýchání.

Lidé s chronickou bronchitidou bez rozedmy plic mají tendenci k nadváze, často mají modravě zbarvené rty v důsledku cyanózy (namodralé zbarvení tkání způsobené nedostatkem kyslíku). Zkrácený dech se objevuje jen při větší tělesné námaze. Při chronické bronchitidě s pokročilou rozedmou plic, kdy onemocnění způsobilo již významné omezení dýchací plochy plic, je dušnost přítomna trvale. Bronchitici s rozedmou plic mívají podváhu a jak se onemocnění zhoršuje, vyvíjí se u nich soudkovitý tvar hrudníku. Chronický zánět průdušek dýchací cesty zužuje, proto můžeme u takto postižených lidí slyšet často při dýchání pískot.

Léčba

Při akutní bronchitidě je nejlepším lékem klid na lůžku v teplé místnosti. Acylpyrin nebo paracetamol jsou vhodné ke snížení teploty a léky na odkašlávání ztlumí kašel. Hrozí-li bakteriální infekce, podávají se i antibiotika. Onemocnění zpravidla v krátké době odezní, nutkání ke kašli při styku se studeným vzduchem nebo dráždidly však může přetrvávat i několik týdnů.

Léčba chronické bronchitidy je nepoměrně svízelnější. Pacientovy plíce jsou při tomto onemocnění většinou nenávratně poškozeny a zúžení dýchacích cest nebývá lehké napravit. Lze k tomu použít bronchodilatačni léky, které průdušky rozšiřují a fyzikální léčbu, která usnadní pacientovi odkašlávání hlenu. Vhodná je také polohová drenáž: pacient si lehne na záda, slabiny se podloží větším polštářem a hrudník malým polštářkem. Poklepávání na hrudník v této poloze usnadní pacientovi vykašlávání hlenu. Jóga a dechová cvičení mohou pomoci ulevit při dušnosti. V těžkých případech je nezbytná okamžitá hospitalizace spolu s podáváním kyslíku na lůžku. Pacienti s pokročilou dechovou nedostatečností potřebují kyslík trvale po většinu dne. V takových případech bývá řešením podávání kyslíku doma buď z lahví nebo s pomocí přístroje – koncentrátoru kyslíku, který jej získává z okolního vzduchu.

Nezbytné je vyloučit všechny látky, které dráždí průdušky. Pacient by měl okamžitě přestat kouřit, i když to chronickou bronchitidu nevyléčí, alespoň se tak zastaví její postup. Nemocní by se měli vyhýbat prostředí, které zhoršuje jejich potíže, například obsahem dráždivých látek.

Důležitá je včasná léčba plicních infekcí. Vhodné je každoroční očkování proti chřipce.

Výhled do budoucna

Z akutního zánětu průdušek se pacient většinou zcela uzdraví, i když to může trvat déle, připojí-li se komplikace, například bakteriální zánět.

Chronická bronchitida je podstatně závažnější. Onemocnění vážně narušuje dýchání, zejména když je současně přítomna rozedma plic. Po čase může vést až k dechové nedostatečnosti a trvalému nedostatku kyslíku v krvi. Nejzávažnějším důsledkem je posléze nedostatečné odstraňování kysličníku uhličitého, což vede k obluzení až k bezvědomí. Porucha plic vede zároveň k postižení srdce, otokům nohou až k srdečnímu selhání.

Autor: Lukáš Pítra; foto: Internet