Vánoce , vánoce přicházejí …

Autor článku: Věra Svobodová Pomalu se blíží konec roku a s ním nejkrásnější svátky – svátky vánoční. V mnoha rodinách vypuká tradiční šílenství v podobě pečení , uklízení a jiných , v tomto nepříznivém počasí jistě oblíbených činností. Mějme ale na paměti , že nic nám nezkazí vánoční pohodu spolehlivěji, než namožená záda , rýma a únava jako po maratonu. Jistě , chceme mít nejen pořádek v duši ale i v bytě . Takže povolejme zálohy – vnuky a vnučky a nestyďme se . Jednou i oni přece budou potřebovat něčí pomoc.

Na celém světě se právě v tyto dny rozsvěcují velké vánoční stromy. Mnohá náměstí , nebo i náměstíčka , ožívají ruchem předvánočních jarmarků . Vždycky tomu tak ale nebylo. Tato krásná tradice u nás vznikla před mnoha lety příběhem se šťastným koncem.

V předvečer štědrého dne roku 1919 se v jedné malé vesnici poblíž Brna vydal do lesa pro vánoční stromeček spisovatel Rudolf Těsnohlídek s přáteli. Nespěchali . Šli zvolna zasněženým lesem .Náhle uslyšeli slabý pláč .Nedaleko , pod rozložitým smrkem , se jim naskytl pohled který se jim na dlouho vryl do paměti .Leželo tam děcko téměř nahé a zmrzlé . Jeden z mužů ukryl dítě pod kabát a spěchali domů. Pohledem pátrali po okolí , zda není někde ještě matka. Les byl ale prázdný a času nebylo nazbyt . Dopravili dítě – holčičku – na nejbližší četnickou stanici, kde se jí dostalo pomoci . Liduška , jak ji pojmenovali , nejen že přežila , ale brzy se dostala do milující rodiny Polákových z Brna . Prožila klidný život , byla provdána za středoškolského profesora v Praze. .Po padesáti letech navštívila místo svého druhého narození. Zemřela v roce 1997. Její matku se podařilo vypátrat , dostala 5let žaláře. Hájila se tím , že by dítě neuživila a doufala , že ji v lese někdo najde.

To by mohl být konec dojemného vánočního příběhu . Ale není. Těsnohlídka tak poznamenal tento zážitek , že se začal intenzivně zajímat o opuštěné a chudobné děti. Díky novinářskému umění a známostem s vlivnými osobnostmi tehdejší doby , byl 6.12.1924 v bílovickém lese pokácen statný smrk , který byl slavnostně převezen do Brna. Dne 13.12.1924 byl na náměstí Svobody poprvé rozsvícen. Pod ním byla kasička na peněžité dary opuštěným dětem. Tak začala tradice vánočního stromu , kterou dodržujeme po několik generací.

Sen Rudolfa Těsnohlídka pomáhat chudým dětem bez domova se naplnil o pár let později.8.12.1929byl v Brně otevřen Dětský domov Dagmar. Jméno získalo toto zařízení po dánské dobrotivé královně Dagmar , která pocházela z rodu Přemyslovců. Těsnohlídek sám se otevření domova nedožil , zemřel tragicky v lednu 1928.

Pro přesnost je třeba ještě dodat , že úplně první vánoční stromeček se rozsvítil v pražské vile ředitele Stavovského divadla Jana K. Liebicha roku 1812. O 30let později se začaly vánoční stromečky v domácnostech objevovat běžně a lidé je nazývali Kristovým strůmkem.

A to je konec pohádky se šťastným koncem. V bílovickém lese po ní zůstal pomníček nalezené Lidušky , na jejíž památku místní nezapomínají. Až budeme stát letos na náměstí Svobody pod nádhernou jedlí , vzpomeňme všech těch, kteří neměli tolik štěstí a otevřme svá srdce dokořán. Mysleme na všechny děti světa , které žijí v bídě. Na lidi bez domova , lidi bez přátel a bez naděje. Na lidi opuštěné , zapomenuté , osamocené. Buďme shovívaví k těm , co svou bolest skrývají za zlá slova. Někdy stačí málo , nejen o vánocích.

Z bílovického polesí tedy letos stejně jako vloni a mnoho let předtím odjel do Brna vánoční strom. Tentokrát to byla nádherná jedle , která bude zdobit brněnské náměstí Svobody po celé vánoce. Na cestu mu zazpívaly místní děti spolu s dětmi z dětského domova Dagmar. Tradice tedy v tomto kraji žije dál , bez ohledu na dobu, politiku či cokoli jiného. Nádherné zdejší lesy v sobě ukrývají nejeden pohádkový příběh . A toto byl jeden z nich.

Autor: Věra Svobodová, Foto: Internet