Důchodce a duchovní život – Spěch

Autor článku: František Benda Spěch patří neodmyslitelně k modernímu životu. Je jakýmsi jeho předznamenáním. Roztočení kola života na co nejvyšší otáčky nemusí být vždy na škodu.

Ovšem pouze tehdy, nepřeroste-li v trvalé zaměření. Okolnosti současného života se mohou dostat zcela náhodně do takového seskupení, že vyžadují neodkladný a cílevědomý zásah. To může ale také znamenat prověrku, do jaké míry takovou situaci zvládáme a jak jsme na neočekávané zvraty připraveni. Pak může být spěch zcela na místě.

Staré osvědčené skautské heslo „Buď připraven“ se týká právě těchto událostí. Nepředpokládá trvalou změnu, nějaký skok do zběsile se řítícího proudu, ze kterého není úniku. Jde tu spíš o to mít co nejširší základnu možných řešení, nachystaných na případné neočekávané změny. Dnes se tomu rádo říká flexibilita.

Pokud se pohybujeme v prostředí, které tento způsob zacházení přímo vyžaduje, je zpravidla nezbytný. Zkrátka a dobře se musíme přizpůsobit – jinak neobstojíme. A že takových případů je! Jsme stále více obklopováni moderními mechanismy, jejichž vnitřní rytmus se neustále zkvalitňuje a zrychluje, takže jejich obsluha s nimi musí držet krok, aby nevypadla z rytmu.

Takto vynucený spěch nemusí životu vždy přinášet škodu. Někdy právě naopak. Zbystří pozornost, odstraní zbytečné prodlevy, umožní uplatnit drobná zlepšení a kultivuje rychlost reakcí. To se může pak příznivě uplatnit i v jiných oborech činnosti, u kterých by se něco podobného třeba ani neočekávalo.
Doba už je taková, že vše se neustále zrychluje a požadavky se zvyšují. K nežádoucím důsledkům dojde tehdy, jestliže spěch pronikne i do těch zákoutí, kde by se neměl vůbec vyskytovat. Samozřejmě rádi přivítáme, jsme-li někde o pár minut dříve než bylo nutné, nebo získáme-li něco v kratším termínu, než jsme očekávali. To ale nepovažujeme za spěch v pravém slova smyslu, nýbrž pouze za vylepšení technický podmínek.

Příležitostí, kam spěch naprosto nepatří, je mnoho. Za bláznovství bychom považovali číst u románu jen každou druhou stránku pouze proto, abychom byli co nejdříve u konce. To by pak požitek ze čtení byl rázem ten tam. U učebnice by to pak bylo zcela bez významu.

Také gramofon si nepřepneme – ať spěcháme jakkoli – na rychlejší obrátky, aby nás zdlouhavá hudební skladba zbytečně neokradla o pár drahocenných minut. Jsou obory, kde nepochybně platí, že čas jsou peníze, ale stejně dobře jsou chvíle, kde platí, že čas je život. S menším přísunem peněz bychom ještě docela dobře přežili, ale proč šetřit na životě? To bychom šidili jen sami sebe. Spěch je nepřítelem prožívání.

Na jedné straně si ale můžeme představit zkušenou hospodyňku, která si už večer připraví potřebné přísady a druhý den upeče nezapomenutelný koláč. Vedle ní stojí mašinka, do které se nasype vše potřebné a po nějaké chvíli z ní vypadne upečený chléb. Obě možnosti mají samozřejmě své opodstatnění.

Otázkou zůstává, v čem je více lásky a radosti z vykonaného díla a také jak naložíme s ušetřeným časem.
Spěch někdy pomáhá, jindy škodí. Čestně se tak řadí do zástupu jemu podobných, které v čele nesou zástavu: „Dobrý služebník, ale zlý pán“. Je jich v tom zástupu celá řada. Všechny mají stejnou schopnost: vetřít se nenápadně do našeho života a ovlivnit jeho průběh. Dokáží to uskutečnit tak rafinovaně, že si jich vlastně ani nepovšimneme, nebo je dokonce považujeme za zcela přirozený, ne-li zlepšující a vítaný prvek svého chování. Proto je vždy výhodné držet je co nejvíce pod kontrolou.

Spěch pociťujeme jako jakési podvědomé, naléhavé nutkání splnit něco dříve, než jsme si předsevzali, nebo dokonce lépe, než je v našich normálních silách. Výsledek podle toho také zpravidla dopadne.
Problém je to odvěký. Nikoli zbytečně nám zkušení radili, že práce kvapná málo platná. Nebo už staří latiníci: spěchej pomalu. To nikterak neznamená loudat se nebo práci zbytečně odkládat na neurčito. Znamená to pracovat zvolna a s rozvahou, znamená to věnovat potřebnému pracovnímu postupu poctivě vše, co mu náleží. Bez zkratek, bez podezřelých a pochybných vylepšení.

Zlatým dolem moudrých návodů byla řemesla. Přísloví „Dvakrát měř, jednou řež“ nebo „Ševče, drž se kopyta“ jistě nevznikla náhodou, nýbrž se vší pravděpodobností jako důsledek nějakých ne právě příjemných zkušeností.

Spěch je většinou vnímán spíš jako prvek škodlivý než prospěšný. Proto také mnozí lidé zcela podvědomě vyhledávají příležitosti a prostředí, kde by se od něj oprostili. Děje se to buď činností zcela opačnou než je ta, do které jsou postaveni během pracovních dnů, nebo naprostou nečinností. Zde jim vycházejí vstříc různé duchovní nabídky, které jsou ale dost často doprovázeny třeba jen nenápadným ovlivňováním pořádajícího náboženského směru.

Pro skutečný, nefalšovaný klid ale není nutno chodit nikam daleko. Jeho zdroj nosí každý neustále ve svém nitru. Záleží pouze na opravdovosti přesvědčení a upřímnosti odhodlání, jestli si dokážeme ve své domácnosti a ve svém čase nalézt potřebnou chvíli, kdy se pokusíme odtáhnout od všech svých problémů a navodit ve své mysli potřebný klid.

Zatím se to všem, kteří to zkusili, vyplatilo. Tak proč se nepřidat?

Autor: František Benda, Foto: Internet