Poslední diskuse


Zdraví zobrazit diskusi

Podle rady ministra už telefonuje 45 minut z...

Práce zobrazit diskusi

Hledám lidí pro výzkum trhu. Jedná se o...

Co se kde děje zobrazit diskusi

Ahojte,jsem tady nova a vidim posledni...

Perný den

Publikováno: 6.01.14
Počet zobrazení: 885
Autor článku: Irena Fuchsová
Tato povídka je z knihy Ireny Fuchsové, KDYŽ SE ŘEKNE FUCHSOVINY, vyšla v roce 2010 v nakladatelství Beskydy. Pokud se chcete o aktivitách této spisovatelky, která je zároveň nápovědou v pražském Činoherním klubu, dozvědět více, podívejte se na stránky uvedené na konci příspěvku.

Začátek sezony je hektický v každém divadle, ale letošní září bylo v Činoherním klubu, kde už šestnáct let napovídám, obzvlášť náročné. A jeden perný den mi z paměti jen tak nevymizí.

Od deseti hodin byla zkouška na hru Impresário ze Smyrny. Skončili jsme ve čtrnáct hodin a v půl třetí jsem už seděla u Ondry Vetchého v šatně. Opakoval si text monodrama o Vincentu van Goghovi, a já ho kontrolovala a opravovala. Nehrál to skoro dva roky.

Je to pro něho vyčerpávající představení. Říká, že Vincenta nehraje, ale žije. Na dvě hodiny se stane Vincentem. Jednou za ním po představení přišli diváci a ptali se ho, jestli ví o tom, že mu během představení zčervenaly vlasy…
Skončili jsme v půl páté.

Kulisáci mezitím postavili na jevišti scénu na hru Maska a tvář, a v pět hodin začala opakovací zkouška. Pokaždé po dovolené se dělají před každým představením opakovací zkoušky. Je to nejenom kvůli textu, ale i kvůli přestavbám scény, nástupům herců, zvukům, světlům, kostýmům, rekvizitám. Prostě si na opakovacích zkouškách všichni všechno zopakujeme.

Kolem devatenácté hodiny jsem šla konečně na Hlavní nádraží.
Stojím na přechodu nahoře na Václaváku. Zezdola jelo jenom jedno auto a bylo dost daleko. Dávám si na tomhle přechodu secsakra pozor, protože většina taxikářů nezastaví nikdy, i kdyby stál policajt metr od nich.

Vejdu tedy na přechod, a když jsem uprostřed, cítím, že auto, co bylo tak daleko, je kousek ode mě! Jak je to možné?! Muselo zrychlit!
Popoběhnu, auto prosviští těsně za mnou a do zad se mi zabodne ženský hlas.
„…čo!“

V první chvíli jsem si myslela, že na mě volá Ivana Chýlková, Irčo!, protože ví, že tuhle zdrobnělinu svého jména nemám ráda, ale ve druhé chvíli mi došlo, že to nebyla Ivana a nevolala na mě Irčo!
Ta jemná, éterická ženská bytost, na mě z auta zavolala něco úplně jiného

Autorka: Irena Fuchsová
http://www.kdyz.cz/
http://www.kdyz.cz/co-je-noveho
http://www.happyend4.me/10-otazek-pro/10-otazek-pro-irenu-fuchsovou.html
http://hledani.rozhlas.cz/?query=Irena+Fuchsov%C3%A1&offset=0
http://fuchsova.blog.idnes.cz/
http://www.stv.sk/online/archiv/posta-pre-teba/?date=2012-04-12

Vaše komentáře

Celkem 0 komentářů (0 komentářů čeká na schválení)

Zanechte komentář: